Recenze: Jak jsme hráli čáru - 40%

Tento slovenský film je vzpomínkou na druhou polovinu 60. let, kdy desetiletý kluk vyrůstá v příhraničním městečku nedaleko Bratislavy, těsně u hranice s Rakouskem. (Kteroužto skutečnost jsem si odvodil až pomocí Google Maps na základě německé cedule "Marchegg", která se na konci filmu na pár sekund objeví. Ale o tom podrobněji až za chvíli.)

Petr žije se svými prarodiči (Milan Lasica, Libuše Šafránková) a čeká, kdy si pro něj konečně přijedou rodiče, kteří před drahnou dobou emigrovali. Než se tak stane, snaží se chodit do školy, nenechat se zmlátit od kamarádů, nechat se znásilnit od spolužačky, a tak dále...

Prostě něco inspirovaného Knoflíkovou válkou (což sám režisér na tiskovce přiznal).

Film režíroval stejný tvůrce (Juraj Nvota) jako nedávného Konfidenta a výsledné dílo má velmi podobné klady i zápory.


Ke kladům patří drahá výprava, kdy interiéry i exteriéry městečka povětšinou opravdu vypadají jako z 60. let (často prý díky dosti náročným digitálním trikům).

Ovšem k záporům opět patří zcela nevydařená práce dramaturga, kdy některé zápletky jsou strašlivě zkratkovité, takže nefungují, nebo jsou dokonce nechtěně směšné. Protože je ve filmu více postav, je to ještě výraznější, než v Konfidentovi, a ke konci filmu už WTF dosáhlo takové úrovně, že jsme se s kolegy docela dobře bavili na nesprávných místěch a nepokrytě smáli.

Přestože se relativně orientuji v tom, co se v 60. letech dělo, strávil jsem značnou část film diskusemi s kolegy, co se právě na plátně stalo a co to mělo znamenat. Ze střípků, které mi uvízly v paměti, vybírám:

• Děti si hrají v těsném okolí města, doslova pět metrů od ostnatého pohraničního drátu, pod kterým se dá snadno podlézt. I ve dne. Pohraničníci tuto část plotu nijak nesledují a nechávají děti, aby si tam hráli. Nabízí se otázka, proč všichni ti dospělí trapně přecházeli někde v lesích a nechávali se střílet, když mohli kdykoliv jednoduše utéct tudy.
• Po "uvolnění situace" před srpnem 1968 přijedou z Vídně Petrovi rodiče, aby si ho odvezli s sebou. Jsou vystrašení a opakují pořád, že "musejí co nejrychleji pryč". Pak zůstanou mnoho hodin, dají si oběd, procházejí se po městě, zdraví s ostatními, a jsou v pohodě...
• Petr ukradne skutečnou, nabitou armádní pistoli (která při střelbě dělá zvuk jako kapslíkovka, viz trailer níže), pak s ní zastřelí zlého kluka a uteče do lesa (kde ho zachrání hodná superliška). Následně mu dědeček prozradí, že toho kluka netrefil a on pouze omdlel strachy a pokakal se přitom, čemuž se oba od srdce zasmějí, aniž by Petrovi bylo nějak vytýkáno, že krade střelné zbraně a střílí s nimi do spolužáků.

Bylo toho mnohem víc, ale bohužel jsem byl tak zaměstnán snahou orientovat se v tom (neboť jsem nejméně polovinu filmu doufal, že by z něj mohlo být něco dobrého), že jsem si nepsal podrobnější poznámky.

Kromě toho se film vyznačuje ještě jednou - odvážím se napsat - velkou bizarností.

Jde o slovenský film, ve kterém hraje pár českých herců, ale pro česká kina byli úplně všichni předabováni do češtiny a dabing je, především v případě dětí, strašlivý. Víz trailer:

Opravdu bych nechtěl být v kůži režiséra, který dva roky pracoval na velkém projektu a pak vidí, jak mu ho během 14 dnů dabingové studio (nevím jaké) zničí. Většina filmu je založená na dialozích a polovina hrdinů jsou malé děti. Takže většina atmosféry, kterou možná původní film měl, zcela zmizela.

Kromě toho byl celý film "počeštěn" tak, aby z něj nebylo na první pohled poznat, že se odehrává na Slovensku! Takže "Fero" se jmenuje "Ferda", když se hrdina dívá do desek nadepsaných "Kolár", tak si říká "No jo, Kolář", a tak dále...

Polovina otázek na tiskové konferenci se týkala tohoto počeštění a česká koproducentka ve své odpovědi tvrdila, že film byl nadabován proto, aby si ho dobře užily malé české děti, které nerozumí slovenštině.

Což mi připadalo zcela mimo mísu, protože "malé české děti" nebudou mít nejmenší šajn, kdy a kde se film odehrává, a co a proč se v něm děje. Vůbec.

Mně trvalo několik desítek minut, než jsem si definitivně potvrdil, že se film má odehrávat na konci 60. let. A to jen díky velmi letmé zmínce o Dubčekovi a "Socialismu s lidskou tváří". Malé dítě (které potřebuje dabing, protože neumí slovensky) nebude mít potuchy, proč je se nesmělo do ciziny a najednou se tam smí, proč byli Poláci stříleni na československých hranicích, nebo proč na konci najednou přiletí legračně nepovedená CGI helikoptéra a přijedou tanky. Malé dítě ostatně nebude asi ani vědět, co je to "Československo" a co znamená "hrát čáru" (ve filmu to vysvětleno není).

Je to docela škoda, neboť v případě některých herců (především těch, kteří mluví nativně česky) je vidět, že film měl slušný potenciál.

P.S: V hlavních úvodních titulcích je napsáno "Šafranková" místo "Šafránková". Nebo je to poslovenčení?