Recenze: Dva dny, jedna noc [Deux jours, une nuit] - 70%

Sandra (Marion Cotillardová) se dostala do nezáviděníhodné situace. Má být propuštěna z továrny, kde byla dosud zaměstnána. Zachránit se může jen tím, že při hlasování, které proběhne za dva dny, musí aspoň polovina z tuctu spolupracovníků zvednout ruku proti jejímu odchodu - ale přijdou tak každý o bonus 1000 Euro. (Je to ještě trošku komplikovanější, ale toto je základní myšlenka.)

Takže Sandra dva dny objíždí všechny kolegy a přemlouvá je, aby si nechali vzít prémie a zabránili jejímu propuštění...

Film natočili stejní bratři, Dardenneové, jako předloňského Kluka na kole. A v ledasčem se mu podobá. I tentokrát absentuje hudba a celý film se snaží vypadat velmi civilně, až dokumentárně. A je to art jako Brno.


Hodně tomu pomáhají skvělí herci, ale Cotillardová (přestože je skvělá herečka) na mě stále působila ne úplně čistým dojmem: Jako kdyby to byla velkorozpočtová superhvězda, která se o něco méně nalíčila. Nikoliv žena z lidu, které hrozí ztráta zaměstnání.

Ovšem měl jsem s filmem takový docela zásadní problém: Hlavní postava mi byla strašlivě nesympatická. Stalkuje své kolegy, drsně je psychicky vydírá ("Vzdej se těch prémií, jinak mi zničíš život.") a přitom je v sázce pouze to, že v případě propuštění přijde o svůj celkem luxusní dvoupatrový dům, a bude muset s rodinou do menšího, nedejbože do paneláku. Navíc je psychicky labilní, hysterická a na prášky (doslova).  Rozhodně bych ji nezaměstnal a nejsympatičtější mi byli ti spolupracovníci, kteří Sandru rovnou posílali do hajzlu.

Takže: Oceňoval jsem, jak skvěle a realisticky všichni hrají, ale lezla mi značně krkem základní myšlenka filmu "Zlí kapitalisté ničí lidské osudy a vztahy, místo aby zaměstnancům rozdali své nahrabané peníze". Což ve vašem případě možná není problém, pokud třeba od svých zaměstnavatelů toto očekáváte...

Ke konci ovšem dojde k poměrně překvapivému zvratu. NÁSLEDUJÍ SPOILERY, ALE NEMYSLÍM, ŽE BY U TOHOTO DRUHU FILMU VADILY. Totiž, pokud jsem to dobře pochopil (a je možné, že nikoliv, protože mi to připadalo dost v kontrastu s celým předchozím filmem), na konci se ukáže, že zaměstnavatel je vlastně velký lidumil a celou tu špínu má vlastně na svědomí prolhaná Sandřina kolegyně, o které jsme si do té chvíle mysleli, že je její nejlepší kamarádka. Následně vznikne zcela nové dilema (zásadně odlišného od toho původního) a při jeho řešení se Sandra zachová velmi sympaticky, jako by to mělo symbolizovat, že v sobě najednou našla sílu být úplně jiným, lepším člověkem (a ne taková kráva jako dosud).

Pokud to tak opravdu mělo být, pak to oceňuji, ale stejně těch posledních 10 zajímavých minut nedokázalo úplně smazat tu brutální antikapitalistickou agitku, která předcházela (a kterou tvůrci možná nemysleli úplně vážně, jsou to ale kujóni).