Recenze: Hobit - Bitva pěti armád [The Hobbit: The Battle of Five Armies] - 70%

(Předpokládám, že znáte knihu "Hobit" a cokoliv, co v ní je, nepokládám za spoiler)

Něco k ději? OK, něco k ději. Film začínám Šmakovým ohnivým útokem na Jezerní město (a jeho prostřelením). Následuje Thorinův "descent into madness", pak megabitva (s odbočkám ke komornějšímu souboji poblíž), a pak překvapivě rychlý konec (vše po bitvě je myslím značně stručnější, než v knize).

Mnohé v ději je samozřejmě opět "vylepšeno", aby to bylo "filmovější".

Například scéna "Bard zastřelí draka" je v knize jen pár krátkých odstavců (zde od "captain was Bard"). Ve filmu je to vlastně samostatné minidobrodružství, kdy Bard (který byl obšírně představen v předchozím filmu) nejdřív střílí, pak mu dojdou šípy, jeho syn za ním nebezpečně leze na věž, aby mu přinesl superšíp, Bard si na věží vyrobí svépomocí supersamostříl, Bard použije syna jako zaměřovač, Bard zpomaleně vystřelí, zasažený Šmak vrazí do věže, Bard a syn spadnou s věží - naštěstí do jezera. Je to hrozný overkill, který znemožňuje, abychom se o postavy jakkoliv strachovali. Hrdinové vždy mají vše tak propočítané, že dopadnou na centimetr přesně, aby se jim nic nestalo, nepřátelské rány je vždy o centimetr minou, uskočí vždy půl sekundy předtím, než něco vybuchne a tak dále, pořád dokola…


Je zřejmé, že na BluRay vyjde opět nějaká "rozšířená edice", protože cesta od hory zpět do Dna pytle je až překvapivě krátká (necelá minuta) a vůbec nijak nejsou zmiňovány nové věci a oblečení, které má Bilbo najednou na sobě. Důležitější, než pořádné emocionální zakončení zjevně byly bitevní scény.

Jedná se především o titulní "Bitvu pěti armád", spočívající v tom, že se spolu strašlivě mlátí tisíce humanoidů a vždycky, když to začne být nudné, objeví se najednou další armáda. Je to samozřejmě velmi epické a i když to má nejméně 30 minut, není to nudné.

Je to prokládáno o něco komornějším soubojem několika hlavních trpaslíků a elfů s několika hlavními skřety, který je značně méně zábavný. Především se ale Jacksonovi moc nedaří provázat tyto dvě podzápletky do jednoho velkolepého celku. Dopouští se opakovaně prohřešku, spočívajícího v tom, že se soustředíme na detailní konflikt, kde jde nějaké hlavní postavě o život a máme se o ní zřejmě velice strachovat, zatímco o pár set metrů dále umírá deset kladných postav za sekundu, má nám to být zcela jedno, a když se tam po 5 nebo 10 minutách vrátíme, bitva se buď nikam neposunula, nebo se naopak zcela změnila, aniž bychom tušili proč. Musím přiznat, že jsem se v tom geograficky a strategicky dost ztrácel a dost mě překvapilo, když s vyvrcholením onoho "komornějšího souboje" najednou skončila i hlavní megabitva, aniž bychom viděli jak a proč (naposledy vidíme přiletět superorly a při příštím záběru o pár minut později už je po bitvě).

Ve filmu jsou samozřejmě tuny triků. Některé kulisy (virtuální, samozřejmě) jsou úchvatné, ale spousta akční choreografie vypadá nepříjemně digitálně, jako slušně animovaná videohra. Jako kdyby jel Jackson na autopilota, stále zvládal své řemeslo, ale bylo mu už jedno, jestli natočí něco nezapomenutelného, co vyvolává reakci "wow", nebo ne. Což se dá říct i o hudbě, střihu, výpravě atd...

Dalším typickým prohřeškem je zjevný rozpor mezi epickými CGI záběry s tisíci bojovníků a detailními záběry na kus kulisy, kde se spolu tluče osm statistů a za nimi je digitální dokreslovačka. Mezi tím se neustále stříhá a jedno sedí dost špatně k druhému. Řekl bych, že hůř, než ve všech předchozích středozemních filmech.

Jednoznačně nejzajímavější postavou je titulní Pytlík, který jediný má trochu složitější motivace a není úplně jasné, co a proč bude dělat (pokud jste nečetli knihu, samozřejmě). Je ovšem ve filmu dost málo. Všichni ostatní jsou buď stoprocentně čitelné hrdinské fantasy symboly, nebo křoví.

Na druhou stranu, některé významné postavy z předchozích filmů mají jen maličká camea, což vyvrcholí ve vložce "Ikonické postavy z ostatních pěti dílů hexalogie se sejdou, aby daly přes držku duchům a pak se ukáže, že to dělaly zbytečně a zase se rozejdou".

Třetí Hobit je ale z trilogie asi nejlepší (o maličký kousíček lepší, než dvojka), což je dáno jednak tím, že jeho značnou část (možná polovinu) představují akční scény, a jednak tím, že na konci filmu nějakým způsobem končí celý příběh. Dokonce by stačilo jen někde maličko přidat a jinde maličko ubrat, a třetí Hobit by mohl docela slušně fungovat jako úplně samostatný film, nijak nenavazující na nic jiného.

Takže: Docela to ušlo, většinu filmu jsem se bavil, ale po skončení filmu jsem měl především pocit "OK, tak zaplať pánbůh už je to celé za námi, a teď nechci o filmových HFR hobitech pár let ani slyšet"...

P.S: Viděl jsem 2D verzi s titulky ve 24 FPS.