Recenze: Hacker [Blackhat] - 40%

Neznámý superhacker začne po internetu útočit na reálné světové cíle. Například dálkově vypne čerpadlo v čínské jaderné elektrárně, takže tato vybuchne, nebo způsobí zdražení sóji na burze, takže... sója je pak drahá.

Špičkový čínský superhacker a jeho superhackerská supermodelkovská sestra musejí přemluvit americkou vládu, aby propustila z vězení amerického superhackera (Chris Hemsworth), který jediný může případ objasnit.

Film pak pozůstává především z toho, že tito tři (plus několik dalších méně důležitých) cestují po různých exotických koutech světa, buší do klávesnic, a občas také v převlecích někam pronikají, perou se, střílí po sobě a souloží spolu. Přičemž ze tří možných variant soulože v trojici Hemsworth / sexy asiatka / její bratr jde o tu nejméně zajímavou.

A Hemsworth si každou chvíli nutně musí z nějakého důvodu sundávat tričko.

Filmy o hackerech představují pro filmaře velkou výzvu na několika frontách:

1. Skuteční hackeři se zabývají z 99 procent věcmi, které nejsou nijak audiovizuálně zajímavé pro průměrného diváka.
2. Skuteční hackeři se zabývají z 99 procent věcmi, které nejsou pochopitelné pro normálního diváka.
3. Skuteční hackeři většinou necestují po exotických světových lokacích, na nikoho nestřílí a s nikým se neperou.
4. Skuteční hackeři většinou nevypadají jako Chris Hemsworth a milují plyšová zvířátka (většinou poníky, občas gnu):

Vlevo: Chris Hemsworth, Vpravo: Richard M. Stallman

Film Hacker se snaží s těmito úskalími odvážně poprat a dokonce tvrdí, že je realistický a vznikl v úzké spolupráci s odborníky, ale bohužel mu to moc nejde. Není realistický (což ani moc nepřekvapuje), ale bohužel není ani napínavý nebo zábavný, což v tomto případě docela překvapuje.

Totiž, někdy ve třech čtvrtinách tohoto více než dvouhodinového filmu mě to všechno už vůbec nebavilo a bavil jsem se tím, jak se režisér-neumětel snaží otrocky kopírovat filmové postupy Michaela Manna. Má zábava ale byla následně zkalena závěrečnými titulky, ze kterých jsem se dozvěděl, že film režíroval Michael Mann...

Scénář působí intenzivním dojmem, že ho vymýšlel někdo, kdo se v počítačích příliš nevyzná, a pak ho předal někomu, kdo se v počítačích vyzná, aby ho "zrealističnil". A ten někdo dodal patřičnou terminologii a realistické screenshoty (všichni ve filmu skutečně používají Linux a příkazovou řádku), ale nemohl nic udělat s tím zcela základně nesmyslným, co ve filmu je. Ale současně onen žargon bude značně nesrozumitelný pro "normální diváky" (ověřeno pár kontrolními dotazy mezi kolegy na novinářské projekci). Takže výsledkem je film, který je směšný pro počítačového experta a nepochopitelný pro počítačového analfabeta, tj. ta nejhorší kombinace...

Ten hack mají za to, že ještě neupgradovali z kernelu 2.6... 

Příkaz xxd je zdaleka nejlepší pro analýzu cizího kódu

Takže jen pár příkladů pro zábavu:

• Původní název filmu je Blackhat a tento termín je v něm také používán, ovšem není vysvětleno, co znamená.
• Když je v počítači uploadován backdoor, dá se to poznat podle toho, že se na integrovaném obvodu (který nevypadá jako CPU) na jeho základní desce rozsvítí malé bílé světýlko.
• Dva hrdinové analyzují executable kód cizího viru. Respektive Asiat analyzuje Remote Access Tool a Američan samotný payload. Asiat se přitom dívá na krásně okomentovaný a zformátovaný C zdroják s mnemotechnickými názvy proměnných, zatímco Američan je mnohem více hardcore a dívá se na hex dump (disassembler nepotřebuje), ve kterém shodou okolností zůstaly zapomenuté ASCII poznámky včetně úvodních lomítek, např. (cituji doslova) "//Enable remote access afraerffasdlkj; sadjf; lkja;". Každopádně to znamená, že autor viru měl problémy s používáním svého kompileru. A klávesnice…
• Z jaderné eletrárny je zachráněn důležitý disk, který je potřeba přečíst. Disk je radioaktivní, takže si hrdina zkopíruje jeho obsah do iPhonu a ten pak v jiné zemi analyzuje. Při analýze zjistí, že některá data nejdou přečíst (tzn. v jejich hex dumpu je mnoho nul). Naštěstí americká vláda má přísně tajný systém pro rekonstrukci poškozených disků. Takže náš hrdina uploaduje na vládní server ta špatně zkopírovaná data s nulami, která má v iPhonu a vládní server mu je správně zrekonstruuje.
• Z tvrzení "Tento systém používá GPG" vyplývá "Klíč má aspoň 512 bitů" a z toho vyplývá "Je potřeba aspoň měsíc na rozlousknutí". Logic, motherfucker.

Pokud jste programátor, tyto příklady vám pravděpodobně připadají vtipné. Pokud nejste programátor, pravděpodobně vám připadají nepochopitelné. A to je přesně problém filmu Hacker. Mimo jiné.

Existují totiž filmy o hackerech, jako Hackeři nebo Síť, které jsou docela zábavné / záměrně vtipné / napínavé, i když počítačům moc nerozumíte. Hacker k nim nepatří. Snaží se tvářit naprosto vážně (nechybí typická "mannovská" brutální přestřelka, zato zcela chybí nadhled a humor), ale působí to nenápaditě, nesoudržně a skoro nechtěně směšně, protože těch honiček, rvaček a přestřelek se zúčastní lidi, jejichž hlavní kvalifikací je, že umějí mačkat počítačová tlačítka. A když se konečně dozvíme, kdo je ten tajemný superhacker, je to strašlivě nezajímavé... Prostě je to nějaký chlapík, který chtěl zbohatnout. K dalším "cool zvratům" patří třeba:

• Skupina elitních hackerů se potřebuje dozvědět, co se nachází na jistých souřadnicích na Zeměkouli (nejde o žádný prales, ale o civilizovanou část světa) - například jaká stavba a komu patří. Takže sednou do letadla a odletí se tam podívat..
• Nebezpečně vypadající chlap se samopalem v ruce běhá několik minut mezi stovkami tanečníků na veřejné slavnosti (a nejde o slavnost National Rifle Association). Nikdo si ho nevšímá a nijak na něj nereaguje, dokud nezačne střílet.

Ve spojitosti s Mannovou digitální "nefilmovou" kamerou to celé působí většinu času jako nějaká nepodařená německá televizní záležitost, ve které se nějakým nepatřičným omylem ocitla hvězda Hemsworthova formátu...