Recenze: Opři žebřík o nebe - 50%

Někde v zapadlém koutě Čechistánu leží stavení, které poskytuje útočiště lidem, kteří nemají skoro nic. Často ani naději a důstojnost.

Provozuje ho již čtvrt století farář Marián Kuffa a z původního malého stavení se rozrostlo až na velký komplex, postavený většinou svépomocí (byť za pomoci finančních i materiálních darů).

Film je zajímavý osobností faráře Kuffa a také všemožnými existencemi (většinou zkrachovalými a strašidelnými, často také postiženými), které se v jeho sídle pohybují.


Nejdříve k panu faráři:

Myslí to s okolím dobře a říká svým ovečkám: "Jsou před vámi dvě cesty: oslava Ježíše nebo potupa". A nechává je zcela svobodně vybrat.

Dále vysvětluje přítomným ženám, že pokud se chtějí navzájem "lízat a pusinkovat", tak můžou, ale musí přitom "vystoupit z vlaku" (tzn. odejít z domu na mráz a už se nevracet), protože (cituji) "Dva psi nebo dvě feny na sebe taky nikdy nevlezou."

Z bohaté obrazové dokumentace, vyplývá, že farář Kuffa sprostě lže, čímž se protiví Slovu Božímu, viz například list Koloským 3:9, a měli by ho tudíž exkomunikovat. Just sayin...

Farář Kuffa pro mě představoval typický souběh přesvědčení "Je dobré lidem pomáhat" a "Náboženství škodí lidstvu". Když jsem se na následné tiskovce dotázal, zda nemá Evropská unie (finančně podporující Kuffův útulek) problém s touto sexuální diskriminací, bylo mi vysvětleno, že "To on říká jen tak, ale nikdy by nikoho za tohle nevyhodil". Což mi přijde jako dost zásadní tvrzení, obzvlášť když ve filmu to vyznívá přesně opačně.

Podobně je ve filmu vidět, jak Kuffa navštíví chudou romskou osadu, kde ho začnou všichni seřvávat za to, že jim nedal tolik, co dal sousední vesnici ("Ty jsi farář? Ty jsi hovno! Buď spravedlivý jako Ježíš!"). Na to Kuffa reaguje (celkem pochopitelně) slovy "Tak já vám nedám nic, dokud se mi nepřijdete omluvit" a scéna skončí. Na tiskové konferenci vyšlo najevo, že to tak nemyslel, a že hned druhý den jel onu vesnici obdarovat. Což je jistě zajímavé, ale opět je to něco zásadně jiného, než by se zdálo z filmu samotného.

Nejen, že film zatajuje takovéto zásadní informace (a dost tím překrucuje Kuffovu osobnost), ale vůbec nijak neanalyzuje tyto dle mého názoru zajímavé konflikty (tzn. "budu na tebe hodný, ale ty za to musíš věřit ve fousatého dědečka vnebíčku a dodržovat absurdní rituály"). Místo toho nám ukazuje, jak Kuffa spokojeně jezdí na koni po romantických zasněžených stráních a prochází se se psem.

Dále se ve filmu objeví mnoho lidí z pokraje společnosti, z nichž spousta jistě má velice zajímavé osudy, o kterých by se daly natočit hodiny zajímavého materiálu (viz Katka nebo Láska v hrobě).

Tento film ale trpí značnou roztříštěností, kdy je každému "umístěnému" věnováno jen pár minut (případně desítek sekund), během kterých nemůžeme ani zdaleka nahlédnout do zákoutí jeho života a místy je výsledek velice zmatený: Někdo se objeví, řekne nám téměř nesrozumitelným hlasem, jak ho v mládí prznili a jak začal brát drogy, pak na 40 minut zmizí a pak se zase objeví, mezitím se s ním možná něco zásadního stalo, ale není zřejmé co, protože blábolí pořád stejně nesrozumitelně a bezobsažně, pak zase zmizí a už se do konce filmu neobjeví. A toto se stane s tuctem lidí v tuctu obměnách.

Film Opři žebřík o nebe vypráví o lidech, kteří jsou pravděpodobně velmi zajímaví, ale vypráví o nich dost neschopně.

A uráží moje psy.