Retro recenze: Dálnice 60 [Interstate 60: Episodes of the Road] - 80%

Zrzavý podivín O.W. Grant (Gary Oldman) je myticko-pohádková postava, potomek irských leprechaunů. Celým jménem se jmenuje "One Wish Grant" a když ho potkáte, splní vám přání. Jedno přání. Takže pozor na to, co si přejete, protože O.W. Grant je tak trochu svině. Dejme tomu, že si například přejete "žít se svou ženou šťastně až do smrti" - takže následně umřete na svatební cestě...

Neal (James Marsden) je mladý muž, který se právě rozhoduje, co dělat se svým životem. A protože má přání, vydává se na bizarní cestu napříš USA, po dálnici, která neexistuje, a potkává bizarní lidičky. Nejen O.W. Granta, ale i lidi, které v minulosti ovlivnil. A zažívá bizarní historky, aby nakonec našel odpověď na kardinální otázku svého života. Možná....

Interstate 60 je film z roku 2002, který napsal a režíroval (jako dosud svůj jediný "plnohodnotný" celovečerní film) Bob Gale, scenárista Návratů do budoucnosti (což vysvětluje přítomnost Christophera Lloyda a ještě nevibrujícího Michaela J. Foxe).


A také to vysvětluje, proč je scénář filmu tak kvalitní, byť je to spíše "epizodická kvalita". Skoro to vypadá, že Gale měl někde v PCčku soubor "Cool Ideas.doc" a v něm 30 krátkých odstavečků s naprosto nesouvisejícími cool scenáristickými nápady - a z nich smontoval jeden film.

Ale není to tak špatné, jak to zní.

Interstate 60 totiž opravdu připomíná pár dílů televizního seriálu (a docela rád bych na takový televizní seriál koukal). Marsden jede po dálnici, někdo bizarní si ho stopne, případně přijede do nějakého bizarního města, prožije desetiminutovou bizarní story (cameo nějakého slavného herce) a jede dál. Jen je na začátku přidána rozehrávka a na konci pointa s poučením o smyslu života.

Docela to připomíná Burtonovu Velkou rybu nebo možná i Hřiště snů - tím, jak si hrdina i tváří v tvář nadpřirozeným věcem zachovává chladnou hlavu a logický úsudek.

Jednoznačnou originální devizou tohoto filmu ale je jeho odlehčenost a humor, občas docela černý. Uvidíme spoustu scén, které by se bez větších úprav daly převyprávět jako podařené anekdoty nebo mini-bajky. Třeba jako něco z "Fimfára".

A takovéhle příjemné, odlehčené filmy v americké produkci schází.