Recenze: Focus - 80%

Will Smith je profesionální podvodník, velící neméně profesionální partě, specializující se na gigantické podvody, šlapající jako švýcarské hodinky.

Vpodstatě náhodou se seznámí s Margot Robbieovou (tou, co ukazovala všechny své přednosti ve Vlku z Wall Street), která se podvodnickému řemeslu teprve učí a je lačná získat od mistra nové zkušenosti (a možná i sperma).

Především: Děj filmu nemá téměř nic společného s tím, co naznačuje trailer:

Je to logické, neboť zápletka je velmi zapletená a docela netradičně vystavěná. Počátek je celkem standardní, Margot se stane Willovou žákyní, a sledujeme, jak se chystá mamutí podvodná akce na šampionátu Super Bowlu (něco jako rugby, ale ještě více nesmyslné). Tato akce vyvrcholí velikým "podvodem uvnitř podvodu" a pak se účastníci rozejdou za poněkud dramatických okolností, ovšem to uběhla teprve polovina filmu! Pak následuje titulek "o tři roky později" a začíná vlastně jiný film, na jiném konci světa, kde se shodou okolností sejdou ti, které jsme poznali v první části -  a my přemýšlíme, co vyplyne z toho, co se mezi nimi stalo v té první polovině.


Možná to takhle zní debilně, ale je to velmi originálně vymyšleno i natočeno. Nestyděl bych se říct, že film Focus má jeden z nejlepších scénářů, jakých jsem se za poslední měsíce v kině dočkal.

Samozřejmě je ve filmu mnoho podrazů, jednak mezi jeho aktéry, a jednak "podrazů na diváka", kdy je scéna natočena tak, že si máme něco myslet, a pak se ukáže, že si to myslíme mylně. Například se spolu baví dvě osoby (aniž by se ve scéně vyskytoval někdo další) a teprve později zjistíme, že ty osoby spolu měly naprosto jiných vztah, než jsme mysleli, a tudíž ten rozhovor má podstatně jiný smysl, než to původně vypadalo.

O něco podobného se snažilo již mnoho filmů, ale málokdy se to podařilo tak dobře, jako v tomto. Několikrát jsem si říkal "Oho, tak tenhle zvrat se neměl stát, teď vehnali filmaři sami sebe do slepé uličky a můžou to vyřešit jen nějakým opravdu hovadským nebo zcela předvídatelným způsobem". A pak, většinou... ne! Většina těch zvratů se vyřeší způsobem, který jsem naprosto nečekal, a přesto jsem si při něm neřekl "to je naprostá hovadina, vycucaná z prstu". Tedy, nejsou to hovadiny ve světě podrazáckých filmů. Samozřejmě by to byly hovadiny v reálném světě a samozřejmě, když se úplně na konci, po všech odhaleních, ohlédnete zpět, dojde vám, že ne všechno dávalo úplně stoprocentní smysl. Samozřejmě.

Osvěžující je často i způsob, jakým je to natočeno. Například když hlavní hrdinové mají být uneseni a my sledujeme několik minut jakéhosi řadového gangstera (snad dokonce bezejmenného), který se k tomu únosu pomalu, metodicky připravuje. Nejen v této scéně se mé původní WTF nakonec změnilo v uspokojivý pocit, pramenící z toho, že tvůrci filmu si se mnou hrají, ale nepovažují mě za idiota. Říkal jsem si například "Snad si nemysleli, že bych jim věřil, že ta důležitá hlavní kladná postava opravdu takhle umřela? Nebo že by...???"

Dále je osvěžující vidět Willa Smithe po dlouhé době v roli, která není politicky ani jinak korektní (film je nepřístupný) a kde se nestydí za to, že chce diváka jen pobavit.

A zábava je to opravdu kvalitní a - nestydím se napsat - sofistikovaná. Podobně jako ti nejlepší Dannyho parťáci.