Recenze: Čarovný les [Into The Woods] - 50%

Výpravný Disneyho muzikál, ve kterém jsou smíchané různé slavné pohádky (např. Jack a fazole, Popelka, Červená karkulka, Locika) do jedné superpohádky, se spoustou slavných herců, s velikým rozpočtem, a od režiséra Chicaga? Může se něco takového vůbec nevydařit?

Kupodivu, může. A může se to nepodařit velice zajímavým způsobem.

Důležitý je fakt, že Čarovný les je původně divadelní muzikál. Téměř 30 let starý a nevýpravný muzikál, ve kterém jde především o meta-humor, vyplývající z toho, že si hraje s konvencemi, dělá si z nich legraci, a nevypadá na jevišti tak epicky, jak se na epické pohádky sluší. Například duet princů vypadá v divadle takhle.


Když se u Disneye rozhodli tento muzikál zfilmovat, zřejmě si jako první řekli "Bude to výpravné, les bude realistický, kouzla budou CGI = PROFIT!"

Nevím, jestli PROFIT, ale zničili tím značnou část původního kouzla a dali vzniknout něčemu, u čeho bych si 90 procent času říkal "WTF? WTF? WTF?", kdybych nevěděl, že je to divadelní adaptace. Takhle jsem si sice říkal "WTF?" taky, ale aspoň jsem trochu chápal, proč to takhle dopadlo. Když si Popelka (Anna Kendricková) vezme na ples lepší šaty a následně ji nikdo nepozná, ve stylizované divadelní verzi to dává smysl. Kdežto ve filmové verzi působí princ, macecha a sestry jako kreténi / slepci.

Film má vypravěče, který vypráví i to, co by ve většině normálních filmů patřilo k jejich zásadním vizuálním scénám. Například Popelka odejde na ples, následuje záběr na zámek, vypravěč řekne "Ples byl úžasný, princ celý večer tančil jen s Popelkou, ale ta pak musela utéct", a vidíme Popelku vybíhat ze zámku. Z plesu neuvidíme ani sekundu! A podobné věci se ve filmu dějí pořád, znovu a znovu.

Ve filmu je dost humoru, ale spousta ho zmizela následkem toho, že les vypadá jako výpravný strašidelný les, všichni mají výpravné pohádkové kostýmy a žijí povětšinou v realistických středověkých staveních. Když pak skrz tohle všechno probublá nějaký černý vtípek, působí to velmi divně, protože většina filmu vypadá, jako kdyby šlo o vážně míněnou pohádku, ve které se máme bát zlých postav, fandit těm hodným, a tak podobně... Pokud byste chtěli film brát pouze jako hezké pokoukání s hezkými písničkami, fungovat to také nebude, neboť písně (téměř nepřetržité) jsou melodicky a harmonicky velmi složité a není v nich mnoho melodií, které byste si mohli broukat.

K totálnímu kolapsu pak dojde okolo tří čtvrtin filmu, kdy to vypadá, že všechno skončí happy endem, když tu najednou přijde obryně, zničí půlku království, zabije několik postav a nastane velmi zvláštních 30 minut, kdy všichni chodí po lese, zamilované páry se najednou spárují úplně jinak, někdo náhodně zakopne, spadne ze srázu a zabije se, a podobné věci, které působí opravdu velice náhodně a nesouvisle, a bez náznaku, co máme brát vážně a co je záměrný humor. Svou vinu bude jistě mít i podstatné zkrácení divadelní verze pro filmové plátno.

Co se týče hereckých a pěveckých výkonů, většině zúčastněných není co vytknout. Zásadní (ale opravdu zásadní) problém spočívá v tom, jak bezradně tuto adaptaci uchopili scenáristé, producenti a možná i režisér. Šli "cestou nejmenšího odporu" a následkem toho je - obávám se - tenhle film zajímavý především pro ty, kteří znají divadelní verzi, nebo aspoň tuší, jak fungovala.

Stejný Stephen Sondheim je také autorem muzikálu "Sweeney Todd", na jehož adaptaci si dal Tim Burton velmi záležet, podstatně změnil atmosféru a přesto triumfoval. V případě Čarovného lesa se tvůrci nějak nedokázali rozhodnout, jakou atmosféru své adaptaci dát.