Recenze: Avengers - Age of Ultron - 70%

Kdesi ve smyšlené post-sovětské zemi spřádá zlý baron s monoklem své šílené plány. Mají mu pomoci dva geneticky modifikovaní sourozenci Maximovovi (později Quicksilver a Scarlet Witch).

Avengers na ně ale vlítnou a ukradnou jim superpokročilou umělou inteligenci, kterou Tony Stark aktivuje a chce použít ke spáse lidstva. To se ale nějak vymkne z rukou, ona inteligence se zhmotní a pod jménem Ultron začne dělat věci, které nevypadají, že by směřovaly ke spáse lidstva (a taky si postaví tisíce bojových robotů).

Mezitím se Starkův program Jarvis zhmotní a stane polobohem Visionem, nebo čím (je sympatické, že ho hraje Paul Bettany, který Jarvise mluví).

Mezitím se Black Widow zamilovává do Hulka (na toto téma záhy očekávám různé poloamatérské materiály podle Rule 34) a zjišťujeme, že Hawkeye má dobře utajenou chatu a v ní dobře utajenou rodinu.

A to samozřejmě ještě není všechno, ale už v tom mám po těch dvou dnech trochu hokej. Respektive, měljsem v tom trochu hokej už minutu po skončení...

I když takto nastíněný děj vypadá strašně debilně, je nutno uznat, že Joss Whedon udržuje takové tempo a atmosféru, že většina těchto dementních zvratů působí ve filmu víceméně stylově. Ostatně, podobně jako v comicsových předlohách.


Asi by bylo dobré, kdybyste si nejdříve (znovu) přečetli mou recenzi prvních Avengers (70 %), neboť na dvojku mám velmi podobný názor. A pak si přečtěte následující odstavce, protože i když druhému dílu dávám také 70 procent, mezi oběma filmy jsou jisté rozdíly, a to směrem k plusu i směrem k mínusu.

Akce je tentokrát o dost více, což je samozřejmě dobře. Je patřičně komiksová a většinou přehledná. Většinou. Každopádně film vypadá značně výpravněji. Což je samozřejmě taky dobře. Dokonce se Whedonovi skoro podaří navodit dojem, že  například severský bůh s nadpřirozeným kladivem je stejně užitečným členem Avengers, jako ženská, která umí dobře střílet a kopat do lidí. Skoro.

Mezi akčními scénami trochu nahlédneme do traumat a provinění jednotlivých postav, což je na pestrobarevnou comicsovou zábavu opět zvládnuto celkem slušně, ale co do psychologické hloubky film nemá na Nolanova Batmana ani na většinu X-Menů. Je celkově popcornovější a odlehčenější.

A tím se přes všechny ty klady dostávám k nejzásadnějšímu problému druhých Avengers. Jsou totiž učebnicovým příkladem syndromu "Too much of a good thing".

Film má totiž skoro dvě a půl hodiny!

A to je při podobné zábavné podívané příliš mnoho.

Nepomůže, že ve filmu hrají schopní (a drazí) herci. Nepomůžou špičkové triky. Nepomůžou slušně pointované konverzační vtípky. Nepomůžou různá camea. Po úvodních 90 minutách už prostě nepomůže nic z toho, ani závěrečná mega-bitva. Nejpozději od poloviny filmu to všechno začne být fádní a připomíná to sestřih různých náhodně vybraných kvalitních scén z předchozích kvalitních Marvel filmů.

Několik zápletek je pouze nakousnuto a evidentně se budou řešit až v příštích Marvel filmech, což zcela chápu jako filmový producent, ae trochu mě to štve jako diváka.

Smutné také je, že filmoví Avengers ztratili jakoukoliv hudební identitu. Hudbu oficiálně skládali Brian Tyler a Danny Elfman, ale obsahuje i motivy Alana Silvestriho a celkově je to funkční, ale zcela nezajímavý guláš.

Upřímně, nemám tušení, co by se s filmovým seriálem Avengers dalo dále dělat, aby stál za to (kromě zkrácení filmu pod dvě hodiny). Nesjem si jist, že stačí v každém dalším filmu přijít s novým kyberbrněním, novým robotem, novým padouchem a dvěma novými traumaty. U takovéhoto typu filmu ne.

No, uvidíme za dva roky...

P.S: Potitulková (přesněji: "mezititulková") scéna existuje, ale je kratičká a nestojí za moc.

P.P.S: Viděl jsem titulkovanou verzi (existuje i dabovaná) a překlad ne-vždycky-jednoduchých hlášek byl velmi slušný.