Recenze: Pestrobarvec petrklíčový [The Duke of Burgundy] - 30%

Sběratelka motýlů má podivný SM / bondage vztah se svou uklízečkou. Za špatný úklid ji ponižuje a psychicky i fyzicky trestá. Ale později se ukáže, že je to trochu složitější. Nebo že se část z toho vůbec nestala. Nebo něco v tom smyslu.

Tento film je hardcore art. Pozná se to mimochodem podle toho, že jeho název (ani původní, ani český) se nikde ve filmu nevyskytuje (je to jméno motýla), respektive jsem si ho nevšiml. Stejně tak se ve filmu nevyskytuje žádný vévoda ("Duke"). Neboť se v něm nevyskytuje žádný muž.


Děj filmu je téměř neexistující (mírné spoilery): Časem se dozvíme jen to, že ve skutečnosti je ve vztahu obou žen dominantní právě "uklízečka", která de facto nutí "sběratelku" do sehrávání scének, ve kterých sběratelka uklízečku ponižuje. A sběratelku to trochu přestává bavit. To je asi jediné, co se mi podařilo objektivně pochopit ohledně děje. Ke konci se pak vše stane velmi halucinogenním a vypadá to, že jedna z žen buď zemřela nebo nikdy neexistovala, případně se to celé nikdy nestalo. Nebo marťani. (konec spoilerů)

Tentýž režisér (Peter Strickland) předtím natočil film Berberian Sound Studio, u kterého vám doporučuji přečíst si jeho děj (především třetí odstavec). Pestrobarvec petrklíčový je něco velmi podobného, ale má to ještě méně něčeho, čemu by se dalo říkat "děj". T.j. je zřejmé, že režisér skládá poctu filmům minulých desetiletí, a že za použití nezanedbatelného talentu natočil přesně to, co chtěl. Problém je v mém případě v tom, že mě přibližně po minutě a půl nudí už následující trailer a ještě mnohem víc mě nudil samotný film, který je 100 minut téhož. Schválně, co udělá s vámi:

Film je zjevnou poctou softcore erotice především italských filmů ze 70. a 80. let. S maličkou špetkou psychologického hororu. Režisér se dokonce inspiroval (podle distributora) i československou Morgianou Juraje Herze.

A to je pro mě takříkajíc "přihrávka na smeč": Morgiana se mi velmi líbí (stejně jako třeba Deváté srdce nebo Spalovač mrtvol), ale nedokážu si představit, že by se mi mohl líbit dnešní remake / pocta / re-imaginace některého z těchto filmů! Protože součástí kouzla těch filmů byla skutečnost, že jsou staré. A italské softcore filmy (myšlen především Tinto Brass) mě nepřitahovaly nikdy - nepřišly mi dost erotické ani dost legrační.

Film je rozhodně velmi STYLOVÝ. Ponuré interiéry domu (plné motýlů) jsou správně depresivní a vše je snímáno "měkce rozostřenou" kamerou, kterou si spojujeme s filmy oné doby. Tudíž jsem byl docela natěšený a čekal, co se začne dít. A postupně jsem s rostoucí nelibostí zjišťoval, že se zřejmě nic dít nezačne.

Tedy, samozřejmě, něco se ve filmu děje (dochází postupně k odhalování toho, co píšu výše ve spoilerech), ale je to odhalováno (záměrně) strašlivě pomalu, mnoho scén se několikrát opakuje, a v mnoha scénách se neděje nic, jen někoho dlouze sledujeme a k tomu hraje hudba.

Mimochodem, hudba je místy "jako ze 70. let" a místy jsou to syntetické zvuky, které v 70. letech nemohly existovat. A nejen v hudbě, ale i v jiných aspektech filmu se čas od času objevují drobnosti, které jako by nás záměrně vytrhovaly z retro-atmosféry. Například pokud se pozorně podíváte na (rozostřené) účastnice "schůze sběratelek hmyzu", tak zjistíte, že některé z nich jsou umělohmotné figuríny jako z výloh módních obchodů. Protože... Asi protože humor? Každopádně jsem se moc nesmál.

Tento film by se mi pravděpodobně docela líbil, pokud by měl něco mezi pěti a sedmi minutami. Ale takhle - ne, děkuji. Je to v mých očích zbytečná pocta něčemu a citace něčeho, co mě ani ve své původní historické podobě nikdy moc nezajímalo.

P.S. pro zvrhlíky: Nemám úplně záporný vztah k SM a bondage, ale tento film mi nepřipadal ani trošku vzrušující. Ale nejsem si jistý, jestli mi měl připadat vzrušující. Je rozhodně softcore a není v něm nic drsnějšího, než vidíte v traileru.