Recenze: Poltergeist - 60%

Ne moc dobře situovaná rodina (Sam Rockwell, manželka, teenagerka, mladý kluk a malá holčička) se nastěhují do předměstského domu, kde - zdá se - straší.

A straší zde dost nepříjemně, takže jednoho dne zlý duch unese tu nejmenší holčičku kamsi do jiného rozměru. Paranormální vyšetřovatelé nepomáhají, takže musí být povolán největší expert Jared Harris...

Klíčová je v tomto případě skutečnost, že jde o remake stejnojmenného filmu Tobe Hoopera a Stevena Spielberga z roku 1982.


Ten pokládám za poměrně zásadní hororové dílo, které velmi pomalu a precizně pracovalo s atmosférou a budouvalo plíživý děs (bez jakékoliv brutality a s minimem triků), aby se nakonec zvrhlo v nefalšované brutální peklo (na tehdejší dobu špičkové triky, samozřejmě bez CGI). Tento film mimo jiné položil základ všem těm Paranormálním Insidious aktivitám XY. S čímž souvisí základní otázka a největší problém filmu:

Proč vůbec tento remake dnes, v roce 2015 vznikl? Fanoušci starého originálu těžko budou mít nutkání vidět remake, zatímco ti, kteří originál neznají, se budou divit, proč se ten film rozjíždí tak pomalu, když je to zjevně x-tá kopie všech těch strašidelných domů, které už v kině v posledníchletech viděli. Asi jako když mé mladé expřítelkyni připadalo, že Indiana Jones je nudnější kopie Sommersovy Mumie...

Jako fanoušek originálu jsem ocenil jisté upgrady a permutace starých nápadů v novém filmu. I když hlavní změna (rozšafný strejda exorcista místo strašidelné liliputky) není změna k lepšímu.

Režisér Gil Kenan (který už má se strašidelnými domy slušné zkušenosti) slušně kočíruje kvalitní herce a když nakonec dojde k proniknutí do strašidelné dimenze, uvidíme věci, které vskutku stojí za to a před 30 lety by natočit nešly. Ale to se bavíme o pár desítkách vteřin.

Jinak je většina filmu o tom, že se poměrně pomalu buduje nervozita a napětí, slušně střídané odlehčujícím humorem (stejně jako v původním filmu), a po hodině se najednou všechno to strašení rozjede až moc rychle - film má jen kousek přes 90 minut a vypadá to, že jeho poslední třetina je dost prostříhaná a zbytečně uspěchaná.

Takže, rád jsem se na ten film podíval a zavzpomínal při tom na originál, který si asi v dohledné době znovu pustím. Pokud bych originál neznal, asi bych se nudil podstatně více a spoustu zdánlivě náhodných drobností (ve skutečnosti citací) neocenil...

P.S: Co se musí honit hlavou strašidům, která lidi děsí tím, že jim na obrazovkách digitálních televizorů a iPhonů generují analogové televizní zrnění a poruchy synchronizace? Jak to technicky provádějí?? Mají to předrenderované, nebo to zvládnou v reálném čase??? O tom by byl zajímavý film...