Recenze: Šílený Max: Zběsilá cesta [Mad Max: Fury Road] - 90%

Režisér a scenárista George Miller natočil pokračování / reboot své vlastní série, které vdechl život už v roce 1979 a poslední díl natočil před 30 lety.

V blíže nespecifikované post-apokalyptické budoucnosti se bývalý policista Max (Tom Hardy) shodou okolností dostane do jedné party s Furiosou (Charlize Theronová), unášející v obrněné Tatrovce pět krásných nezmutovaných plodných žen, cisternu vody, menší cisternu paliva a úplně nejmenší cisternu mateřského mléka.

A protože po ní teď všichni jdou, stejně jako po Maxovi, musí se tito dva dát dohromady, aby přežili. I když se jim nechce.

Nejnovější Mad Max není ani tak pokračováním jako spíš "začátkem nového eposu volně na motivy starého námětu". A je prostě a jednoduše zázrak.


Občas se objeví film, který je strašlivě bizarní, ale přitom je v něm jasně čitelný unikátní rukopis talentovaného mladého režiséra, který dokázal za kapesní rozpočet uskutečnit svou nekompromisní vizi, na kterou by mu žádné velké studio nedalo peníze, protože jde o film s velmi nejistým komerčním potenciálem. Tím mám na mysli třeba raná díla Petera Jacksona nebo Sama Raimiho.

Nový Mad Max je přesně takový film s nekompromisní vizí a s pochybným komerčním potenciálem, s pár zásadními rozdíly:

• Natočil ho člověk, kterému letos v březnu bylo 70 let.
• Stál 150 milionů dolarů.

A to mi skutečně hlava nebere. Myslel jsem si, že vím o fungování velkých hollywoodských studií celkem dost, ale naprosto nechápu, jak mohl někdo dát zelenou tomuto projektu. Ale samozřejmě jsem velice rád, že tu zelenou dostal.

Mad Max: Fury Road je naprosto MAD a naprosto FURIOUS. Jeho základní zápletka je téměř primitivní a slouží hlavně k tomu, abychom:

• Viděli úžasné akční scény
• Poznávali různé drobnosti ohledně fungování tohoto šíleného světa a jeho šílených obyvatel

Akční scény odbydu celkem rychle: Jsou úžasné. V dnešní době, kdy velkorozpočtový film může na plátně předvést NAPROSTO COKOLIV, chce velkou invenci přijít s něčím úplně novým. A Millerovi se to podařilo. Přibližně polovina (dvouhodinového) filmu je non-stop akce, při které se na autech a motocyklech dějí všechny možné věci, a několik nemozných. Akce je přehledná, explozivní, dravá, a... ŠÍLENÁ (ano, už je tady to slovo zase). Rozhodně ve filmu je spousta CGI triků, ale jsou použity tak, jak mají být, a nepůsobí ani trošku rušivě. Všechno je hyperkinetické a velmi často jsou akční záběry trochu (ale znatelně) nerealisticky zrychleny, prostě proto, aby všechno mělo "větší šťávu".

Ještě zajímavější pro mě ale byl způsob, jakým nám Miller předkládá různé velmi bizarní střípky toho, jak všechno v tomto světě funguje. Dělá to jakoby mimoděk, většinou velmi dravým tempem, je jich obrovská spousta, ale přesto celý tento svět ve své šílenosti působí vzácně konzistentně. Ne, nevím, jakou přesně funkci měly roury a plastové brnění hlavního padoucha, proč přesně ty tlusté ženské stáčely své mateřské mléko do kontejnerů a proč s padouchovou armádou jezdí sound system se čtyřmi bubeníky a kytaristou bez očí (ale zato s plamenometem). Ale všechno to dokonale sedne do tohoto ŠÍLENÉHO SVĚTA a nemohu se dočkat, až to bude detailněji využito v pokračováních a připravované videohře. Bavil mě každý šílený kostým, každá maska, každičký náznak divného rituálu, každé šíleně zmutované vozidlo.

Zajímavé také je, že tři hlavní hrdinové (Max, Furiosa a psycho-albín Nicholas Hoult) mluví velmi málo a skoro nic se o nich nedozvíme. Nepotřebujeme slyšet jejich monology o dramatickém dospívání. Stačí stručné náznaky a všechno samo hladce zapadne do správného kontextu. Takhle se pozná ruka mistra. Mnohem ukecanější jsou padouši, kteří se spojí, aby našim hrdinům zatopili.

George Miller je rozhodně šílený mistr. A nejen díky Mad Maxovi - i jeho tancující tučnáci mi přišli jako velmi bizarní dílo. V tomto Mad Maxovi se ale dostal zatím nejdál. Opravdu by mě zajímalo, jaké tržby bude film mít, protože se obávám, že není příliš vhodný pro typického diváka, který se chce dvě hodiny v kině bavit a koukat na rychlá auta a velké výbuchy. A to z následujících důvodů:

• Většina filmu je značně depresivní. Sice vizuálně krásná a nikoliv nudná, ale přesto depresivní. I když se mi film velice líbil, nedá se říct, že bych se u něj zrovna "bavil", a to ani u akčních sekvencí.
• Hrdinové (ani ti "kladní") nejsou sympatičtí a divák se s nimi bude těžko ztotožňovat, nebo jim fandit.
• Film je zmatený a v kulometném tempu diváka zavaluje stále novým "lore", které by měl aspoň částečně pochytit a dát si do souvislostí v následujících pasážích filmu.

Většinu z toho já osobně považuji za klady, ale opravdu nevím, jak na to zareagují diváci, kteří například berou vážně poslední díly Rychle a zběsile (a že jich není málo). Jediné, co bych filmu vytkl já, je prostřední část, kdy se stane na můj vkus až příliš meditačním a jeho tempo není tak dechberoucí, jako ve zbytku.

P.S: Film má české titulky, které jsou dobře přeloženy, ale na můj vkus trochu násilně vymýšlejí neexistující česká slova pro většinu neexistujících anglických slov (kterých je ve filmu opravdu hodně). IMHO je to zbytečné a třeba "Immortan" nemusel být nahrazován "Nadsmrťákem", nebo co to bylo za slovo...

P.P.S: Živočišný soundtrack (Junkie XL) funguje ve filmu dohonale, ale s výjimkou pár desítek sekund melodičtějšího materiálu se nedá samostatně poslouchat.