Mladá Batsheba (Carey Mulliganová) žije ve Viktoriánské anglii na malé farmě, když tu se na ni usměje štěstí a ona zdědí poměrně velký statek.
Jelikož je panna a současně emancipovaná, zbytek filmu je o tom, jak se snaží najít si chlapa, přičemž o nápadníky není nouze: Nejdříve hodný, čerstvě zchudlý ovčák, zaměstnaný nyní na její farmě (Matthias Schoenaerts), pak bohatý soused, sedlák ve středním věku (Michael Sheen) a konečně kníratý oficír - alfasamec (Tom Sturridge). Právě toho třetího si nakonec vezme, což se ukáže být velmi špatné rozhodnutí...
Měl jsem tu výhodu, že jsem slavnou literární předlohu nikdy nečetl a neviděl předchozí filmová / televizní zpracování, takže jsem se mohl nechat překvapovat dějovými zvraty.
Zpočátku jsem byl celkem potěšen, neboť nesmělá a přitom emancipovaná Batsheba je při odmítání trapných snah svých nápadníků poměrně roztomilá, až mi to zavánělo nějakou Jane Austenovou. Kromě toho, Schonaerts i Sheen (respektive jejich postavy) jsou přes svou nesmělost a jistou nemotornost opravdoví sympaťáci.
Ale přibližně od poloviny filmu, kdy se objeví Sturridgeho oficír a Batsheba se za něj po druhém setkání provdá, se bohužel začínají projevovat klasické neduhy filmových adaptací tlustých knih.
Film obsahuje "zásadní momenty" z knihy, ale aby měl pod dvě hodiny, zřejmě vypouští spoustu jiných scén, které v knize byly nezbytné k tomu, abychom pochopili, proč se hrdinové rozhodují tak, jak se rozhodují.
Ve filmové verzi není jasné, proč postavy dělají to, co dělají, a proč mění své názory. Což je u romantického dramatu samozřejmě značný problém. Nejvíce na to doplácí hlavní hrdinka, která působí čím dál víc jako rozmazlená pošahaná kráva, což téměř jistě nebyl záměr tvůrců. Jak se blíží konec filmu, děj se zdá být zhuštěný víc a víc, takže například celý dějový oblouk s kníratým alfasamcem připomíná nějakou parodii. Nebo zcela vážnou hru od Járy Cimrmana...
Film Daleko od hlučícího davu by chtěl být něco víc, než jen romantické pokoukání na anglickou krajinu a rozervané zamilované. A právě tyto jeho ambice způsobují, že se pořádně nezavděčí nikomu. Ani těm, kteří chtějí něco sofistikovaného, ani těm, kteří chtějí romantické pokoukání.
P.S: A ještě jedna věc, která je typická pro špatné literární adaptace. Po zhlédnutí filmu nebutede mít nejmenší tušení, co má znamenat jeho název.
To je ten zkurvený současný film? Koho zajímá, co dělá zpíčená panna na statku? Koho zajímá, kterého ze tří vošoustů si vybere? Kdo by do psí prdele za tohle platil lístky (kromě Franty, kterému ho platíme my)? Proč se to jmenuje "daleko od hlučícího davu", když je jasné, že jakmile tam naběhli filmaři točit, tak tam bylo zasraně plno lidí? A kdyby nehlučeli, proč se teda vždycky řve na place: Ticho kurva, točíme! A hlavně: proč je Grim takový strejcomrd? A jak to, že já jako Znalec nehlasuju v Oskarech, ale v Českém lvu ano? Do píky....
OdpovědětVymazatViktoriánská anglie...?!
OdpovědětVymazatEmancipovaná panna... :-) To mi stačí. Aspoň vím, proč je panna a proč je emancipovaná (protože ji eště nikdo nevo...).
OdpovědětVymazatPo dlouhé době od této recenze jsem se přinutil přečíst si napřed knihu a pak zhlédnout film - budu tedy hlavně hodnotit zdařilost adaptace.
OdpovědětVymazatTakže: není to tak zlé, jak Franta líčí. (Následují mírné spoilery.) První polovina je ještě prokrácena celkem smysluplně, Carey je jako obvykle vražedně roztomilá a představitelé prvních dvou nápadníků jsou skvěle ztvárněni. Jistá tragédie nastává až s příchodem Sturridge, který je od začátku nesympatický a je tudíž opravdu nepochopitelné, jak se hrdinka mohla tak rychle zamilovat a provdat se za něj. Tahle chyba se bohužel táhne už z předlohy, ani tam to není nějak smysluplně popsáno. Zbytek filmu je už nasekán způsobem, za který by si střihač zasloužil doživotní stříhání na ovčí farmě. Za skutečné neumětelství pak považuji odfláknutí dvou klíčových dramatických scén, té nad Fanninou rakví a tragický konec vánočního večírku, obojí mohlo být mnohem vygradovanější. Na drohou stranu mě mile překvapil počet a kvalita lyrických obrazů rozesetých po celé délce filmu, ať už jsou to záběry krajiny, venkovských sídel, polních prací, nebo třeba krásná scéna "zpívaného" večírku. Autoři alespoň pochopili, že ten název je právě o tomhle, o celoživotní lásce Thomase Hardyho k anglickému venkovu a jeho obyvatelům, a o citové tápání trochu nedozrálé hrdinky tu jde až ve druhé řadě.