Recenze: Temné kouty [Dark Places] - 40%

Když bylo Libby Dayové osm let, někdo vyvraždil celou její rodinu. Její nesmělé svědectví tehdy napomohlo tomu, že za vraždu byl odsouzen její bratr a šel do vězení, kde sedí dosud.

Uplynulo 28 let. Z Libby vyrostla Charlize Theronová, která je na mizině, takže přijme nabídku divného Nicholase Houlta, který jí nabídne pár set dolarů za účast ve "vražedném klubu", což je skupina krimi-fanoušků, kteří se zabývají starými vraždami a snaží se odhalit jejich pravé pachatele. A v případě vraždy Libbyiny rodiny jsou přesvědčeni, že Libbyin bratr vrahem nebyl. Začnou pátrat, v čemž jim (zpočátku neochotně) pomáhá i Libby a na povrch začínají vyplouvat různé nové informace.

Temné kouty jsou filmovou verzí psychologické detektivky stejné autorky, která napsala Zmizelou. Knihu jsem tradičně nečetl, takže netuším, v čem je problém, ale skoro bych si vsadil na velmi špatnou adaptaci předlohy (scénář nepsala autorka, jako u Zmizelé).


Příběh má mnoho postav, z nichž značnou část hrají dva různí herci, protože podstatný kus filmu jsou 28 let staré flashbacky. Například Chloë Grace Moretzová hraje mladou satanistickou milenku Libbyina bratra v 80. letech (dost malou roli) a v současnosti hraje tutéž postavu starší herečka, která je Moretzové přibližně podobná. A její dceru, počatou v roce 1985, hraje herečka, která vypadá asi na dvacet let...??? V knize možná byly postavy patřičně vykresleny, ale ve filmu se mnohé z nich, včetně těch nejdůležitějších, objevují zničeho nic, řeknou pár vět a zase mizí, aniž bychom nějak pochopili jejich psychologické rozpoložení, nebo aspoň roli v ději. V některých případech je velmi jasné, že ta postava, která zdánlivě neměla žádný smysl, bude později využita k tomu, abychom se o ní dozvěděli nějaké zásadní odhalení. Nebo abychom o ní slyšeli nějaký voiceover, který nám vysvětlí to, co jsme nepochopili.

Navíc mi docela dost vadil casting - především Theronová v hlavní roli, která vypadá dost rušivě - totiž jako supermodelka, která se na photoshoot oblékla do obnošených šatů. Nikoliv jako ženská, která je psychicky i finančně na dně.

Nejhorším prohřeškem je ale skutečně to, co se tak často stává při filmových adaptacích tlustých knih: V předloze je spousta postav a podzápletek, do filmu je z toho vybráno jen to nejefektnější a nejdramatičtější, a film se následně změní v nesouvisející přehlídku dramatických scének, ve které postavám nerozumíme, nezajímají nás, žádná z nich není pořádně prokreslena, a stává se jim nějak moc dramatických náhod.

Pokud jste četli knihu a pamatujete si postavy i zápletky, pravděpodobně z toho všeho budete mít o něco uspokojivější zážitek.