Retro recenze: Muž, který spadl na Zem [The Man Who Fell to Earth] - 70%

Na karlovarském festivalu jsem měl konečně možnost zhlédnout 40 let starý film (to to letí!) Nicolase Roega, ve kterém David Bowie hraje mimozemšťana, který se chce dostat ze Země zpět ke své rodině, umírající na pouštní planetě.

Film má poměrně zajímavou strukturu, kdy od samého začátku víme, že Bowie je mimozemšťan a že je mu na planetě Zemi smutno. Pak sledujeme jak pomocí svých mimozemských znalostí vybuduje celosvětové podnikatelské impérium, které mu má vydělat miliony dolarů, nezbytné pro stavbu rakety k návratu na domovsou planetu. (Vynalezne například fotoaparát, ze kterého vylézají hotové vyvolané fotografie na papírovém pásu a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že ve filmu z roku 1976 je to myšleno jako sci-fi.)


Film je docela důsledný v tom, že se detailně zabývá věcmi, kterými se tematicky podobné sci-fi filmy většinou nezabývají, a naopak. To znamená, že například vůbec není řešeno, jak se Bowie na Zemi dostal a co tady vlastně chtěl (i když to nějak souvisí s vodou). Naopak podrobně sledujeme, jak se Bowie kamarádí s vidláckou pokojskou z hotelu a posléze s ní začne žít a souložit...

Především ale vidíme mnoho scén, ve kterých Rip Torn jako univerzitní učitel klátí své studentky a do poloviny filmu vůbec netušíme, jak by to mělo souviset s hlavní dějovou linkou.

A celý film je prokládán hojnými halucinacemi a Bowieho vzpomínkami na humidování, což mu brání v humidování s pozemšťankami.

Přestože je film značně halucinogenní a "mimo tento svět", má cosi, co se dá nazvat dějem, dávajícím smysl (viz např. Mechanický pomeranč), čímž se zásadně liší od většiny dnešních "retro filmů", které se snaží otrocky imitovat vnější atributy kinematografie minulých desetiletí (viz např. Pestrobarvec petrklíčový). Hlavní dějová linka je jasná, jen některé odbočky nabízejí prostor k debatám, což se mi líbí. (Opravdu uměl Bowie taky cestovat časem?)

Muž, který spadl na Zem, je autentické retro s pár lacinými, téměř trapnými, ale přesto působivými triky, syrovou full frontal nahotou (uvidíme mnoho nevyholených bobrů a Bowieho i Tornova pindíka) a mnoha náměty k přemýšlení. Klade také docela značné nároky na divákovu inteligenci - například v několika okamžicích děj poskočí o mnoho měsíců a let dopředu, což divákovi musí dojít až z dialogů nebo z namaskovaných herců (Bowie vypadá pořád stejně starý).

A Bowie je v titulní roli naprosto dokonalý.

Největší problém mám s délkou filmu (asi dvě a půl hodiny). Chápu, že jde o adaptaci knihy, ale z filmového dramatického hlediska je téměř vše patřičně vypointováno už někdy v 90 minutách a neměl jsem příliš zapotřebí sledovat další hodinu de facto jiného příběhu (o tom, jak je Bowie polapen, uvězněn a mnoho let vědecky zkoumán). V této fázi filmu se také objevilo několik scén, ve kterých mi připadalo, že Bowie najednou hraje strašně ochotnicky (nebo to mělo znázorňovat závislost jeho postavy na alkoholu, OK).

Jsem ale rozhodně rád, že jsem tenhle film viděl v kině, protože doma na televizní obrazovce bych asi nevydržel věnovat mu ty dvě a půl hodiny nepřerušené pozornosti a unikly by mi zajímavé detaily.

P.S: Rip Torn (mladším divákům známý jako Zed z Mužů v černém nebo invalidní trenér z Vybíjené) byl odjakživa správný bohém, jako například když se v této filmové scéně nefalšovaně brutálně porval. Nebo když se "omylem" vloupal do banky, protože se domníval, že tam bydlí.