Recenze: Pixely [Pixels] - 30%

Celovečerní film Pixely vznikl na motivy tohoto dvouminutového filmečku, který je cool, retro, vtipný a nápaditý. Chopil se ho Adam Sandler a vyprodukoval něco necool, nevtipného, nenápaditého a dokonce neretro.

Aby mohl ty dvě minuty natáhnout na 100 minut, musel si vymyslet nějaké hrdiny a nějaký příběh. Už samotná myšlenka "Hrdinové a příběh ve filmu o tom, jak videoherní postavičky z 80. let útočí na planetu Zemi" vám může připadat hodně pochybná, ale to ještě nic není...

Hlavním hrdinou je tedy Sandler, který hraje opět Sandlera - tzn. nekňubu s nevkusným humorem, ale dobrým srdcem, který dnes zapojuje za úplatu televizory, ale v 80. letech byl šampionem videoher.


Když pak Zemi napadnou 3D sprajty z Galagy, pouze on může lidstvo zachránit (a jeho nerdovití kamarádi). Útočící mimozemšťané totiž považovali pozemskou videonahrávku s ukázkami kultury 80. let za vyhlášení války a proto na zemi posílejí jako svou armádu to, co viděli na té videokazetě (máte pravdu, nedává to smysl, ale smysl nedává v tomto filmu nic). Země i mimozemšťané tedy mají po třech životech, a kdo třikrát prohraje, ten bude zničen...

Přestože Pixely režíroval Chris Columbus (Sám doma, první Harry Potterové), film mnohem více připomíná debilní filmy adama Sandlera, než jakýkoliv film Chrise Columbuse. Protože má jít tentokrát o rodinnou podívanou, nedočkáme se vyloženě fekálního humoru a explicitních vulgarit, ale o to zajímavější je sledovat, jak vulgární a nevkusný celý tento film je. Úplně nejlépe je to vidět na ženských postavách, které jsou ve filmu jen proto, aby nakonec padly kolem krku hlavním hrdinům, kteří na ně byli celý film hnusní. Jsou to doslova "trofeje za odměnu". Připadá mi docela úžasné, že scenáristům / producentům pravděpodobně vůbec nedošlo, jak dokonale hrdinky v tomto filmu naplňují představy nevybouřeného puberťáka o vztazích s ženským pohlavím a jak je takové chování dospělých postav sexistické (a to si prosím myslím třeba o této ženské, že je značná kráva).

Film se snaží kopírovat především klasické Krotitele duchů, t.j. smontovat trikové scény s improvizačním verbálním humorem, ale samozřejmě se mu to nedaří. A výjimečně si myslím, že kdybych film viděl v původním znění (viděl jsem ho s dabingem), výslednému dojmu by to nijak moc nepomohlo.

Pixely sice nejsou dobrý film, ale připadá mi velmi zajímavé zamyslet se nad tím, proč a pro koho vlastně vznikl. Vezměme si několik postav, které se ve filmu objeví:

Znáte tohohle konkrétního psa?

OK. Znáte tohohle digitálního pána?

A co tyto dva analogové pány?

Pokud je náhodou znáte, tak se stejně neradujte: Ve filmu se totiž na ně objeví odkaz, a tím má být daná scéna vtipná. Ne že by byl kolem nich vystavěn nějaký vtip. Jen se ten pes / pánové na chvíli objeví na plátně, zase zmizí, a má to zřejmě fungovat způsobem "Haha, ty dva si pamatuju z osmdesátých let, tudíž je to vtipné, haha."

Pokud je neznáte, nic si z toho nedělejte, protože je nezná ani většina dnešních mladých Američanů. Znají je pouze ti, kteří pamatují americkou popkulturu osmdesátých let, a především videohry. Z toho mi vyplývá, že film je zaměřen na lidi, kterým je dnes přes 40 let. Opravdu si tvůrci mysleli, že takto staří diváci A) půjdou v houfech do kina na velkorozpočtový rodinný, mládeži přístupný film, B) budou se smát stupidním sandlerovským vtipům, C) bude jim jedno, že tvůrci filmu jejich oblíbené videohry vlastně moc neznají a různě je przní???

A to mi připadá úplně nejvíc fascinující. Film se točí kolem osmibitových videoher. Je na nich vystavěn. A přesto je vidět, že jsou tvůrcům vlastně u prdele a že je jim jedno, jak věrně budou v dnešních čtyřicátnících vzbuzovat retro-emoce.

(Pokud tudíž nepamatujete staré videohry, zbytek článku vám moc neřekne.)

Každý, kdo aspoň trochu hrál staré videohry, si například pamatuje, jak malé měly rozlišení a jak jasně patrné byly na CRT obrazovkách vodorovné, mírně rozostřené čáry, ze kterých byla veškerá grafika složena (tzv. "scan lines"). Například:

Film začíná na mistrovství videoher v 80. letech, kdy se hrají tehdejší populární fláky (na původních kabinetech s původními obrazovkami), ale veškerá grafika ve všech jakoby "reálných starých" videohrách vypadá takto (screenshot z traileru):

Tedy je složená z exaktně vyrenderovaných, nerozmazaných čtverečků. Což dává smysl, protože tvůrci filmu byli líní opatřit si skutečné staré videohry, nebo je aspoň graficky naemulovat, a všechny zachycené hry běžely v emulátorech v současném ne-retro ostrém HD rozlišení. Může vám to připadat jako ptákovina, ale je to něco podobného jako kdybyste natočili životopis Paganiniho pro fanoušky Paganiniho a on celý film držel housle v pravé ruce.

Mistrovství v Donkey Kongovi skončí tím, že oba hráči úspěšně shodí Konga na šišku v posledním levelu, načež se objeví nápis "GAME OVER" (přestože pořád mají životy) a porovnají se jejich skóre. WTF?!

A to zdaleka není všechno!

Pravidla celého "utkání" jsou naprosto nejasná a pořád se mění. Nejdříve se "hraje" Galaga a Centipede (v českém dabingu "Stonožka", i když "Donkey Kong" není "Oslí Kong"), přičemž pozemšťané hrají za "hráče" a mimozemšťani za "nepřátele". Tudíž se nabízí otázka jak mohou vůbec pozemšťané tyto hry "vyhrát", když se z principu vyhrát nedají a vždy končí smrtí hráče. V další hře se pak z nějakého nevysvětlitelného důvodu role otočí, neboť mimozemšťani hrají za Pac-Mana a pozemšťani za čtyři duchy. Přičemž duchové vyhrají když Pac-Mana třikrát sežerou, zatímco Pac-Man vyhraje, když sežere všechny duchy (kteří nerespawnují). Což opět není nijak vysvětlováno, prostě to někdo konstatuje, takže to tak je...

V této scéně se také objeví Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana. Toho ale nehraje Toru Iwatani, nýbrž Denis Akiyama, protože Toru Iwatani hraje v tomto filmu údržbáře. WTF^2?!

Místo duchů mají pozemšťané auta s nějakými energetickými vysílači a najednou se ukáže, že Tyrion Lannister se se svým autem dokáže teleportovat! Následně je to vysvětleno tím, že Lannister (pardon, Peter Dinklage) zná cheat kódy a proto může švindlovat. Cheat kódy! V arkádách na peníze z 80. let!!

Pak přijde útok všemožných videoher naráz, přičemž se mezi digitálními postavičkami objevují i takové, které mimozemštani nemohli ze záznamu z počátku 80. let znát, a také digitální Šmoula, podle kterého nikdy žádná videohra na mince nevznikla. WTF^3!!!

Úplné finále se pak odehraje v Donkey Kongovi, kdy nejdříve Sandler výslovně upozorňuje, že s kladivem se nedá lézt po žebřících, což následně sám poruší a Donkey Konga zabije tím, že na něj to kladivo hodí...

Snad ani nemusím podotýkat, že se celý film nedozvíme, co jsou vlastně ti mimozemštani zač, proč přiletěli, jak moc jsou agresivní, jak vypadají a tak dále...

Stojí v Pixelech aspoň něco za váš čas? Ty akční trikové scény jsou chvílemi fajn, ale není v nich nic nápaditějšího, než v tom původním krátkém filmečku, a kdykoliv se mají živí herci utkávat s digitálními postavičkami, působí při tom unaveně, jako by je to vůbec nebavilo...

Z druhé poloviny tohoto článku asi pochopíte, že jsem přesně ten typ okrajového nerda, na kterého by měl tento film fungovat úplně nejlépe.

A heleme se, nefungoval...