Recenze: Schmitke - 60%

Schmitke (už si nepamatuji, jesli má nějaké křestní jméno, ale říkají mu "Herr") je německý expert na větrné elektrárny, kterého zaměsrnavatel vyšle opravit starou vrtuli do Krušných hor. Kde ho, pochopitelně, čekají krušné chvíle…

Městečko Chřmelava (které má kupodivu na městském úřadě napsáno "Chřmelavy") Je totiž takovým českým Twin Peaks. Všichni vysedávají v hospodě nebo bloudí po lesích a krajem se nepřetržitě rozléhá strašidelné vrzání obrovské vrtule, která nejde opravit… ale ani zastavit!


Po první nepříjemné noci v odporném hotelu se situace dále eskaluje, když zmizí Schmitkeho mladý kolega a Herr ho musí hledat (mezi marnými pokusy o opravu vrtule). Přitom poznává různé divné postavičky z okolí (včetně pár českých herců, haha) a nahlédne až na samé dno hrůzy lidské duše, nebo tak něco…

Německo-český Schmitke je "pocitový artfilm", ve kterém téměř neexisuje reprodukovatelná zápletka. Jde v něm především o to, jak se titulní hrdina propadá hlouběji a hlouběji do zoufalství, neboť nic kolem něj nedává smysl a nikdo s ním nehodlá konstruktivně komunikovat, což mu nabourává jeho dosavadní každodenní bezpečné rituály.

K tomuto podžánru mám většinou rezervovaný vztah, ale Schmitke mě docela potěšil, neboť jeho atmosféra je správně hutná a mezi těmi divnými halucinogenními událostmi se objevují jisté náznaky, že by to celé mohlo směřovat k nějaké pointě. Herci jsou povětšinou kvalitní (respektive "patřičně znervózňující") a krušnohorské erxteriéry stojí za to (především rozpadlé trosky jakési staré velké betonové stavby v lese).

Do naší distribuce jde verze, která byla oproti původní asi o 15 minut zkrácena, což byla velmi správné rozhodnutí, protože o mnoho déle už bych tu uspávací depresi nevydržel.

Na konci filmu kdosi v sále řekl: "No podívej se,  připomíná mi to tu bramboračku, co byla v Jablonci." A proti tomu se ndá nic namítat...