Recenze: The Program: Pád legendy [The Program] - 50%

Životní příběh Lance Armstronga, který se proslavil tím, že jezdil na kole, přišel o varle, získal vítězství, dopoval a hrál ve Vybíjené.

Asi je důležité zmínit, že o skutečných osudech Lance Armstronga nevím téměř nic, neboť cyklistika, rakovina, Oprah ani varlata nepatří k mým koníčkům. A už vůbec jsem nevěděl například o tom, že britský irský novinář David Walsh (sympatický Chris O'Dowd) napsal o Lanceově dopingu knihu, kvůli které se jeho časopis soudil a musel se za ni omluvit.


Tudíž jsem většinu filmu netušil, co bude dál.

A přesto jsem se dost nudil a hlavně přemýšlel, proč tento film vznikl.

Jako jeho hlavní pointu jsem odhalil snahu vylíčit Davida Walshe jako férového chlapíka a dravého investigativce, který nezískal tolik slávy, kolik by měl, když Lanceův doping odhalil dříve než všichni ostatní. Není divu, protože film vznikl podle jeho knihy.

Přitom ale většinu filmu nesledujeme Walshe, nýbrž Lance Armstronga (Ben Foster), kterého se přes všechny jeho aktivity (závodění, dopování, dobročinnost, soudy, uřezávání varlat) nedaří jakkoliv zajímavě vykreslit, kromě jednoduché definice "je to podvodník, lhář a skoro mafián". Dokonce ani není jasné, jestli jeho epizody s dobročinností a bojem proti rakovině mají působit jako ojedinělé záchvaty lidskosti, nebo další doklad toho, jak dobře se ten hajzl přetvařuje. Což je v případě hlavního hrdiny filmu docela zásadní problem.

Skoro to vypadá, že film (hodina a tři čtvrtě) byl původně mnohem delší, protože některá období působí značně uspěchaně:

• Lance závodí v malém okresním závodě, a najednou je šampión.
• Minutu po seznámení s krasavicí se Lance ožení, ale manželka se pak v celém filmu objeví jen na jednu další minutu a na konci je letmo zmíněno, že hrdina pořád má nejen manželku, ale i děti (které neuvidíme nikdy, nebo nevíme, že to jsou jeho děti).
• Armstrong se náhodou setká s mladým trénujícím cyklistou, pozdraví se a zase rozejdou (dodatečně jsem zjistil, že to byl někdo, kdo je dnes slavným závodníkem)

Hlavní problém ale je v tom, že se tvůrcům pořádně nepodařilo vykreslit nikoho ve filmu. Skoro všichni, kteří se točí kolem profi cyklistiky (tedy zdaleka nejen Armstrong) jsou zobrazeni jako hajzlové, kterým dávno nejde jen o sport, a doping je pro ně zcela normální. Jsou to zmrdi a lháři (od závodníků až po nejvyšší činitele) od začátku do konce filmu. A kromě Armstronga a jednoho doktora není nakonec nikdo nijak výrazně potrestán a všechno jede dál. Přitom ale film rozhodně nevyznívá ve smyslu "Profi cyklistika je opovrženíhodné zlo, prolezlé korupcí". Film totiž nevyznívá nijak...

Režisér Stepehn Frears (Královna, Philomena) je schopný tvůrce, takže se mu daří natočit působivě cyklistické scény, správně používat hudbu a songy, a v jistých okamžicích budovat jakousi atmosféru, ale o to patrnější je, jak film nikam nesměřuje a nemá co říct.

Nakonec jsem byl celkem rád, že jsem se o této aféře něco dozvěděl, ale pokud už Armstrongovy osudy znáte, tak se obávám, že pro vás návštěva tohoto filmu nemá žádný smysl.

P.S: Film je založený především na dialozích. V českých titulcích jsou některé věty přeloženy velmi špatně a úplně se mění jejich význam.