Recenze: Snoopy a Charlie Brown: Peanuts ve filmu [The Peanuts Movie] - 40%

Peanuts. Charlie Brown. Snoopy. Říká vám to něco? Američanům to říká opravdu hodně už více než 60 let. Protože Charlie, jeho pes Snoopy a celá dětská parta Peanuts se objevila v tisících komiksových stripech a několika animovaných filmech. Jejich sláva je tak obrovská, že jsem dokonce někdy v roce 1980, za hlubokého komunismu, byl v divadle v Dlouhé ulici povinně na školním představení "Jsi jednička, Karlíku Browne", ve kterém psa Snoopyho hrál asi dvacetiletý Miroslav Vladyka, pokud mi paměť dobře slouží!

No a protože je rok 2015, samozřejmě bylo potřeba udělat o této slavné partě nový 3D CGI film.

Předně musím zmínit, že výtvarná stránka je zdařilá a decentní. Celý film vypadá trochu jako loutková "trnkovská / burtonovská" ruční animace, trochu jako klasická 2D animace (obojí je často kombinováno v jednom záběru) a pohyby jsou záměrně hrubější než 25 snímků za sekundu i když je celý film animovaný kompletně počítačově. Takže potud vše OK.


Přestává to být OK, pokud A) jste o Peanuts nikdy neslyšeli, nebo B) je znáte a cítíte něco k těm starým filmům (první je tuším z konce 60. let a jsou krátkometrážní).

Ty staré filmy mají nepopiratelné unikátní kouzlo a je skoro dojemné dívat se na ně dnes. Není to rozhodně žádná řachanda, jejich tempo je většinou pomalé a pokud je v nich humor, je to humor překvapivě hořký. A zní v nich hlavně jazz. A musím říct, že jsem si nedokázal moc představit, jak na jejich poetiku chtějí tvůrci dnes navázat a kdo by na to měl dnes chodit do kina.

A odpověď je zjevná: Tvůrci se o navázání na onu staou poetiku skoro nesnaží a natočili dějově úplně standardní současný animák o klukovi, který je nesmělý a nedokáže oslovit svou osudovou lásku, až se nakonec odhodlá, udělá to a je happyend, protože ona ho má ráda taky. A to je proloženo scénami, jak si jeho pes představuje, že je bojový pilot za 1. světové války a bojuje proti Rudému baronovi. Na své boudě. A není v tom jazz.

To s létající boudou a Rudým baronem je samozřejmě slavný Snoopyho leitmotiv (tedy nikoliv něco, co si vymysleli dnešní filmaři), ale dobře je na tom vidět problém tohoto nového filmu: Ty kusy, které se snaží těžit z 50 let staré poetiky původního filmu, nesedí moc dohromady se "současnými" kusy filmu, který se snaží být hip, cool, fresh a humor je založen především na tom, že někdo někam padá nebo se mu do něčeho skřípají končetiny a on ječí - ale všechno jen ve striktně mládeži přístupných variantách. A samozřejmě, že ty imaginární letecké souboje jsou letos v plném 3D a s epickou kamerovou choreografií jako od Michaela Baye.

Opravdu nemám problém s tím, že noví Peanuts nezachycují poetiku těch starých. Opravdu ne. Mám problém s tím, že se tvůrci nepokusili o nic nápaditého / inovativního a prostě smíchali jedna ku jedné tu starou poetiku s úplně typickým současným dětským filmem. Výsledkem bylo, že jsem v průběhu filmu párkrát vyjeveně zakroutil hlavou, ale hlavně jsem se hrozně nudil a téměř usínal.

Nevím, jestli tenhle film bude mít u někoho úspěch, ale pokud ano, tak nejspíš u toho maličkého segmentu dětí, které už jsou příliš staré na "Teletubbies", ale ještě příliš mladé na "Pokémony".

Bonus: Původní Peanuts reagují na trailer na nový film: