Recenze: Steve Jobs - 70%

Nedlouho po filmu Jobs přichází další snímek na toto téma. Tentokrát z pera Aarona Sorkina (The Social Network) a v režii Dannyho Boylea (Sunshine, Milionář z chatrče). S Michaelem Fassbenderem v hlavní roli.

Film má zajímavou strukturu. S výjimkou pár minut flashbacků pozůstává ze tří "jednání", která se všechna odehrávají v zákulisí nějaké zásadní prezentace Stevea Jobse. V roce 1984 jde o uvedení Macintoshe, v roce 1988 o uvedení NeXTu a v roce 1998 o uvedení iMacu. Všechna "jednání" probíhají v reálném čase, končí okamžikem, kdy Jobs vchází na jeviště, a ve všech se objevují tytéž postavy: Jeho asistenka a šéfka marketingu Joanna (Kate Winsletová), jeho dcera, manželka, Steve Wozniak (Seth Rogen) nebo John Sculley z Applu (Jeff Daniels).

Film Steve Jobs se hrozně snaží být něčím, jako byl Fincherův film The Social Network. A rozhodně by mi to tak připadalo i kdybych netušil, že mají stejného scenáristu. V neprospěch Stevea Jobse ale hraje několik faktorů:


1) Zatímco The Social Network byl o atmosféře v jisté době mezi jistou skupinou lidí, Steve Jobs je především show o jednom chlapíkovi, okolo kterého se všechno točí. A Steve Jobs, tak jak je podávaný ve filmu, je egoistický hajzl, který rozumí reklamě, ale jinak ničemu. A nepřestane během oněch 15 let být egoistický hajzl, i když si je plně vědom, že jím je a že ho všichni nesnášejí. Mark Zuckerberg byl také egoistický hajzl, ale Fincherův film nebyl jenom o něm. (Pro jistotu zdůrazňuji, že nyní mluvím o postavách Jobse a Zuckerberga v těchto filmech, a ne nutně o těch skutečných pánech.)

2) Steve Jobs od diváka vyžaduje značné znalosti Jobse a jeho "majstrštyků" a dokonce i nezanedbatelné znalosti počítačů (což je opět ve výrazném kontrastu s The Social Network). Pokud neznáte třeba toto nebo toto nebo toto, tak se místy budete trochu ztrácet, protože film předpokládá, že to znáte, a že kolem toho může rozvíjet břitké vypointované dialogy, nazírající na tyto věci z nových úhlů. Já to znám (Newtona jsem vlastnil a nosil v ledvince na břiše!), ale stejně jsem byl místy přehlcen a měl jsem chuť vrátit film o minutu zpět, abych si znovu přebral, na co přesně dialogy narážely a jaký sofistikovaný humor z toho plyne. Krátké střihové sekvence se snaží to nejzákladnější vysvětlit, ale pokud jste v životě neslyšeli slova "NeXT" nebo "expansion slot", obávám se, že to kulometné vysvětlování příliš nepoberete. (Pokud neumíte anglicky, budete na tom v tomto ohledu samozřejmě ještě mnohem hůř.)

A s tím úzce souvisí bod 3): Sorkinův scénář mi v případě tohoto filmu připadá až příliš onanistický. Záměrně zvolil netradiční formát (který by se skvěle hodil na divadelní jeviště, což opravdu nepíšu často) a záměrně používá sofistikované reference, které ve mně ze všeho nejvíce vzbuzovaly dojem, že se chtěl vytáhnout, jak dobře má nastudované vše kolem Jobsova života a co kolem toho dokáže vymyslet. Když jsem viděl, jak Boyle podruhé "nenápadně ale významně" zabírá velký kazetový walkman u pasu Jobsovy dcery, skoro jsem obrátil oči v sloup v tušení toho, k jaké pointě to povede. A vedlo...

Rozhodně mi nevadí, že spousta skutečných událostí a lidí je pozměněna tak, aby Sorkinovi seděly do jeho představy Jobse. Nevyčítám filmu, že není realistickým životopisem. Vyčítám mu, že spousta scenáristických nápadů je ve filmu jen proto, aby divák viděl, jak neotřelé scenáristické nápady dokáže Sorkin mít, jak je dokáže kombinovat, a z žádného jiného důvodu. (Což neznamená, že ve filmu není také mnoho dobře fungujících a/nebo dojemných scenáristických nápadů.)

A co se týče Boyleovy režie, nepřipadá mi, že by se nějak ideálně hodila k tomuto scénáři. Dialogy jsou strašlivě husté a když jim Boyle ještě pomáhá tepající hudbou, sekundovými flashbacky a jinými svými audiovizuálními fórky, výsledek je místy prostě už příliš zkompresovaný na to, aby se dal vstřebat na jedno zhlédnutí.

Herecký výkon Fassbendera je velmi slušný v tom ohledu, že si po pár desítkách minut začnete připadat, jako kdybyste se skutečně dívali na Jobse, i když mu Fassbender není příliš podobný. Ale z čistě hereckého hlediska mi připadaly zajímavější vedlejší postavy (Winsletová, Daniels, Rogen), které bohužel mají spíše funkci "nahrávačů na Fassbenderovy smeče".

Steve Jobs je podstatně lepší film, než byl Jobs s Kutcherem, ale pořád mi nepřinesl odpověď na otázku "Proč bych se měl dívat na dvě hodiny dramatizovaných událostí ze života tohohle chlápka?" A to píšu jako divák, pro kterého je tento film svým námětem o dost stravitelnější, než pro průměrného návštěvníka kina.