Recenze: Češi proti Čechům - 70%

Tento dokument vypráví o tom, jak třicetiletého Tomáše Kratochvíla opustila manželka a on se rozhodl svůj smutek řešit tím, že se přestěhuje mezi Romy a bude to natáčet.

Tak zní stručná anotace, ale není to úplně přesné. Těžiště filmu rozhodně není v tom, že bychom sledovali život gadže mezi Romy. Kratochvíl totiž bydlí v podnájmu u romských manželů, kteří vlastní celý dům, rekonstruují ho a pronajímají. Kdyby všichni Romové byli jako oni, žádná "romská otázka" by neexistovala. S jinými romskými spoluobčany se Kratochvíl setká jen na několik krátkých minut, především na různých demonstracích pro a proti Romům, kam začne jezdit, protože mu na to Česká televize dala peníze, za které si koupil auto (což doslova takhle říká, nedělám si legraci).

Nejslabší jsou okamžiky, kdy se hlavní protagonista snaží vyprovokovat náhodné mentálně slabší jedince (většinou neromy), aby se co nejvíce ztrapnili před kamerou, například sofistikovanými otázkami jako "Co myslíš, osmiletý chlapečku, bylo by lepší, kdyby skinheadi ty Romy zmlátili a podpálili jim dům, nebo spíš ne?" (Jeden chlapeček je pro, druhý proti, takže plichta.) To působí jako hodně slabý odvar z Borata a není to ani zdaleka tak vtipné nebo mrazivé, jako provokace kazašského reportéra. Je to trochu jako kopání do invalidy.

Nicméně, byl jsem docela rád, že jsem film viděl, protože téměř celý pozůstává ze situací a lidí, do jejichž blízkosti bych se nechtěl nikdy dostat, neboť bych se bál o své zdraví a / nebo movitý majetek (a tím myslím lidi z obou stran "barikády", rozhodně nejen Romy).

Jednu z mála smysluplných hlášek má starostka Duchcova (tuším), která na mítinku prohlásí "Pokud má národ špatné mínění o cikánech, můžou to změnit jen a jen cikáni", což slušně vystihuje podstatu těch problémů, které se nevyřeší tím, že někdo bude více zavírán nebo se zaplatí nějaká propagační kampaň.

Jinak je většina citátů spíše smutná nebo hořce úsměvná (podle toho, jaký máte smysl pro humor) a občas dosahuje až zenového kalibru. Například:

Nebo:

Film je nejlepší ve chvílích, kdy ukazuje, jak složité to všechno je a jak je absurdní domnívat se, že se to nějakým jednoduchým činem nějak jednoduše vyřeší. Což naštěstí - tedy vlastně bohužel - vidíme v tomto filmu každou chvíli.

Kratochvíl se dokonce nebojí upozornit na jistého "aktivistu Míru Brože", zdaleka nejnebezpečnějšího člověka v celém filmu, který věnuje všechno své úsilí přípravě akcí, které mají co nejvíce nasrat většinu neromů a co nejvíce ohrozit zdraví všech zúčastněných na všech stranách, čímž asi... pomáhá nastolení klidu, míru a dobrého soužití, nebo něco takového. Velmi oceňuji, že ani v tomto ohledu se Kratochvíl nesnaží nabízet snadná řešení složitých problémů a řídí se heslem "padni komu padni".

S přihlédnutím k tomu všemu není nic neočekávaného na tom, že film nenabízí žádné řešení a končí tak, jak celý probíhal, tudíž velmi hořce - jen Kratochvíl si našel novou ženu a pořídil si s ní dítě. Což je jediná optimističtější tečka za tímto filmem, který nedělá hanbu žánru "dokument".