Recenze: Anomalisa - 70%

Michael Stone (David Thewlis) přiléta do Cincinnati, aby zde odpřednášel další ze svých úspěšných motivačních přednášek, ale tíží ho přemýšlení o marnosti života, stárnutí, neopětované lásce před 10 lety a tak dále...

Podaří se mu v hotelu sbalit jednu z fanynek svých přednášek jménem Lisa (Jennifer Jason Leighová). Bude z toho něco víc, než krátký okamžik štěstí v moři deprese?

Nový film Charlieho Kaufmana a Duke Johnsona není tak tradiční, jak by se zdálo z popisu děje. Je to totiž film animovaný (s mechanickými loutkami, Trnkovým stylem) a všechny postavy kromě hlavních dvou mluví Tom Noonan (včetně žen a dětí)!

Netradiční forma (animace, stejné hlasy) má v tomto filmu svůj důvod. Symbolizuje a prohlubuje odcizení a samotu, kterou hlavní hrdina pociťuje i když je obklopen lidmi a má rodinu.


Většina filmu se odehrává v hotelu a pozůstává z toho, že Michael provádí rutinní úkony, které se v hotelu normálně provádějí, kouká do zdi a trpí typickými traumaty dobře situovaného muže ve středním věku, kterému ke štěstí nestačí to, že se může slušně najíst, pohodlně vyspat a nikdo ho nebombarduje.

Traumata se projevují i snovými sekvencemi, ve kterých je ta skutečnost, že se díváme na loutky, používána k prohloubení snové atmosféry. Ale musím bohužel konstatovat, že po prvotním okouzlení formou filmu jsem se poměrně záhy dostal do rozpoložení, kdy mi bylo velmi jasné, kam a jak se bude příběh ubírat, a jen občas jsem byl vyveden z konceptu nějakým nápaditějším okamžikem.

Anomalisa je námětem i atmosférou něco velmi podobného jako Ztraceno v překladu. Ale nemá Billa Murraye a Tokio.