Recenze: Rudý kapitán [Červený kapitán] - 50%

Rozpadající se Československo, rok 1992, vlna legendárních veder. Na slovenském hřbitově je náhodou exhumována několik let stará kostra, která nese známky mučení. Mladý slovenský detektiv (Maciej Stuhr) se starším kolegou (Marián Geišberg) se ujímají případu a rozplétají spiknutí, které vede do dávných komunistických 80. let a do dalekých Čech. Jde o církevní kolaboraci, vydírání, zabíjení a nepohodlné likvidátory...

Rudý kapitán je česko-slovenský film podle slavného knižního bestselleru. Přesněji řečeno, slovensko-polsko-český film s několika českými herci (jednomu z českých plakátů bizarně vévodí český herec, který se poprvé objeví na plátně až ve dvou třetinách filmu). Jde (podle sečtělých lidí) o adaptaci velmi volnou, ale to je mi naprosto jedno. Důležité je, jestli výsledný 110minutový útvar funguje jako film.


A na tuto otázku musím bohužel odpovědět, že ne. A už dlouho mi nebylo takhle moc líto něco podobného napsat.

Rudý kapitán mě totiž od prvních okamžiků uchvátil svou atmosférou. Je to pokus o depresivní, černý, brutální krimi-psycho thriller, a nikdy předtím (od revoluce) jsem neviděl český ani slovenský film, kterému by se ta temná atmosféra takhle dobře povedla a ve kterém by bylo tolik originálních a fungujících audiovizuálních nápadů.

Už úvodní titulky jsou originální (a to v celosvětovém měřítku). Herci jsou správně typově obsazení, včetně Suchánka a Kaisera, kteří nejsou ani trochu vtipní (chtěně ani nechtěně). Dobová výprava je prvotřídní. Kameraman ví, co dělá a umí zabrat v šíleném křivém úhlu, být totálně statický nebo se pomaloučku, zvolna pohybovat scénou. V kombinaci se střihem a patřičnými filtry tak vzniká třeba scéna ohledávání kostry v márnici, která je patřičně znervózňující. Jen od hudby jsem očekával něco víc než minimalistický klavír, zvonkohru a zvukové efekty - I když právě podprahové zvukové efekty hodně pomáhají atmosféře filmu.

Takže jsem si od prvních minut filmu říkal "tohle vypadá velmi libově, těším se, jaká depresivní zápletka se z toho poskládá". A minuty ubíhaly a ubíhaly, objevovaly se další a další potenciálně zajímavé postavy, probíhaly další zručně a atmosféricky natočené scény, za které by se nemusel stydět lecjaký Fincher s televizním rozpočtem, ale ta zápletka jaksi pořád nikde. Přesnějiřečeno, zápletka tam někde asi byla, ale jaksi jsem ji nedokázal rozmotat.

Jistě nebude spoiler napsat, že nakonec se zjistí, že někdo někde něco nebezpečného věděl, něco zlého udělal a hlavní hrdina ho jede najít a nějak si s ním vyřídit účty "jako chlap s chlapem". Ale o moc víc bych napsat nemohl, protože jsem z filmu o moc víc nepochopil. A kromě mé tradiční nechápavosti to v tomto případě souvisí ještě s jednou věcí, totiž s dabingem!

Ve většině našich kin se totiž tento film bude promítat v českém znění, ve kterém je většina postav předabována ze slovenštiny. A ten dabing sice není úplně nejhorší, ale rozhodně filmu škodí a kdykoliv nějaký Slovák otevře pusu (což se v psychologické kriminálce stává dost často), atmosféra dostává povážlivé trhliny. (Za zmínku stojí, že někteří Slováci předabováni nejsou a mluví pořád slovensky!)

Ještě horší ale je, že v českém znění je dost těžké pochopit filmovou zápletku! Shodou okolností jsem na novinářské projekci viděl verzi, která kromě českého dabingu obsahovala také anglické titulky, a z těch anglických titulků jsem pochopil víc, než z českých dialogů!  Například manželka řekne policajtovi něco jako "Teď už nemusíš na Jožina myslet" (aniž bych si byl vědom, že se o nějakém Jožinovi někdy předtím mluvilo). Když se k tomu objevil anglický titulek "You no longer have to think about the Jožin case", dávalo to o něco větší smysl.

Zcela upřímně, nemám tušení, zda české dialogy jsou špatně adaptované, nebo zda anglické titulky obsahují více vysvětlování, než originál. Ale přestože anglické titulky obsahovaly mnoho chyb, pomohly mi nebýt z filmu úplně mimo a jaksi uchopit všechny ty jeho dialogy, které jsou místy nepříjemně zhuštěné a snaží se nám říct a naznačit příliš mnoho věcí najednou.

Ale ani s pomocí titulků mi spousta věcí a scén, které zjevně měly být vrcholně dramatické, nedávala smysl. A nebyl jsem sám. Někteří kolegové pospávali, jiní se občas nevěřícně smáli, a s blížícím se finále bylo bohužel čím dál jasnější, že tahle sekvence atmosférických scén prostě nefunguje jako jednolitý celovečerní film.

Můžeme samozřejmě debatovat, jestli má smysl shánět se po původní (slovensky mluvené) verzi a jestli tato bude fungovat podstatně lépe, než ta, kterou jsem viděl. Nebo jestli má film prostě špatný scénář, nepochopitelný bez znalosti knihy. Ale jsou to víceméně akademický otázky, protože v naprosté většině našich kin prý bude promítána ta česky dabovaná verze (bez anglických titulků) a tu knihu (nebo sérii knih) asi většina z vás nečetla.

A je mi z toho smutno, protože jsem už dlouho na českém (slovenském) filmu nebyl takhle nadšený. Ale vyklubala se z něj jen série zručně natočených krátkých režijních cvičení.