Recenze: Smrtelné historky - 40%

Tento český film pozůstává z několika krátkých povídek, které - ač jsou všechny dílem téhož autora (Jana Bubeníčka) - jsou po všech stránkách různorodé: Svým dějem, stylem a vizuální podobou.

Tři hlavní povídky vypadají takto:

• Chlapík (Jan Budař) zdědí byt po dědečkovi (Pavel Landovský v pár sekundách flashbacků) a zjistí, že v něm žije trpaslík, kterého si dědeček kdysi dávno přivezl z Mexika. Trpaslík by se tam hrozně chtěl vrátit, což je divákovi jasné velmi brzo, ale Budař to skoro celý film nedokáže / nechce pochopit. Pak to konečně pochopí, koupí letenky a je konec. Celá povídka se odehrává ve stejném bytě, ale v průběhu delší doby. Trpaslík je CGI (a technicky velice slušný). Ale i když je zápletka strašlivě triviální, je na ní nepříliš vydařeným způsobem nalepeno množství miniaturních odboček, které nikam nevedou, případně jsou v rozporu s hlavní zápletkou, např.: Budař najednou neznámo odkud ví, jak se trpaslík jmenuje. Budař kupuje pro trpaslíka letenku a nijak se nezamýšlí nad tím, co asi na trpaslíka řeknou na letišti... Vizuálně po všech stránkách fajn, ale celek je méně než součet jednotlivých částí. Ve filmu nejsou dialogy, ale velké množství Budařových voiceoverů, které se snaží dosti zdlouhavě vysvětlovat to, co by v lepším filmu bylo vysvětleno bez voiceoverů.
• Druhá povídka je čistě CGI animace a chce být velmi abstraktní, jelikož jejím hrdinou je "vědec" (ve skutečnosti několikacentimetrová chodící ponožka s žárovkou na horním konci), který někde v močálu zkoumá běžná pozemská zvířata (slepice, krávy), která jsou pro něj něco jako pohádkoví obři. A reportuje o tom videofonem svému nadřízenému (na jinou planetu / do jiné dimenze???), který je taky ponožka. Film chce být velmi "snový" a "pocitový", nemá žádné dialogy (obě ponožky jen nesrozumitelně huhlají) a místy jsem měl značné problémy pochopit, jakou emoci se ve mně režisér právě snaží vzbudit. Vizuálně celkem OK (trochu ve stylu herní série "Samorost"), ale kdyby to místo 20 minut bylo pětkrát kratší, bylo by mi to úplně jedno.
• Třetí povídka je loutková (nikoliv animovaná), všichni její hrdinové (s jednou výjimkou) jsou maňásci a vypráví o dvou hitmanech, kteří jedou starou Tatrou někoho sejmout, vedou spolu divné dialogy a berou divné stopaře (a vedou ještě mnohem divnější dialogy s nimi). Z této povídky je po pár minutách velmi jasně patrné, že by režisér (a scenárista) hrozně chtěl být Tarantino, ale není Tarantino. Přestože má celý film jen 80 minut, ke konci této třetí povídky jsem se musel opravdu HODNĚ přemáhat, abych neusnul (a někteří jiní kolegové podlehli a usnuli).

Tyto tři povídky jsou pak pospojovány třemi minipovídečkami (každá má, řekl bych, asi 90 sekund), ve kterých se rytíř snaží zabít draka a nikdy to nedopadne podle jeho představ. I když je úvodních 30 sekund všech tří povídek zcela shodných, jsou docela zábavné, jejich animace má velmi příjemnou stylizaci (i pohybovou) a jsou tak kratičké, že se nedá nějak zamýšlet nad tím, zda ta vtipná pointa byla dostatečně vtipná.

Celkový dojem z tohoto celovečerního filmu: Pokusy filmových studentů, kteří možná mají potenciál, ale ještě na sobě musejí hodně pracovat. Pokud skutečně Jan Bubeníček pracoval na tomto projektu MNOHO LET, pak je to docela smutné...