Recenze: Ani ve snu! - 40%

Laura (Barbora Štikarová) je mladá holka, která miluje jednak parkour (pozor, nikoliv parkur) a taky nejlepšího parkouráka ze sídliště. Ten je ale kurevník. Lauřini rodiče jsou rozvedení a ona občas jezdí do hor za otcem - horolezcem, ale většinou je doma v Praze s usedlou matkou (Klára Melíšková), která si právě nabaluje novou známost. Kromě toho, že má Laura trauma z lan (po pádu ze skály), upadá také občas při jízdě ve výtahu do transu a zdá se jí, že je ve snovém světě, kde vede alternativní existenci. Nejlepší parkourista sice Lauru nechce (není divu, když mu po první puse řekne "Proč mě nelíbáš jako v tom snu?"), ale rád by ji sbalil zdejší jůtuber a také čerstvě se přistěhovavší nerd, který po nocích na střeše paneláku hackuje radioteleskopy Android tabletem. Ultimativním cílem všech zúčastněných pak je, aby jejich parkourové video mělo hodně online zhlédnutí, což nějak způsobí, že pojedou do USA.

"I am Laura and welcome to the Ministry of Silly Walks"

Český film Ani ve snu! se nesnaží být pouhým laciným kalkulem a parazitovat na oblibenosti jistého druhu fyzických aktivit mezi jistým druhem mládeže. Snaží se vybudovat poměrně komplexní atmosféru, ve které se Lauřin reálný svět magicky prolíná s tím snovým (důraz je na slovo "atmosféra", protože budovat nějaký příběh se nesnaží). Bohužel, ambice byly příliš velké a režisér Petr Oukropec se doupouští podobných chyb jako ve svém předchozím filmu Modrý tygr - totiž nedaří se mu pořádně definovat, na co se vlastně koukáme, jak spolu jednotlivé scény filmu souvisí, jak moc je která z nich stylizovaná a co bychom si z kina přibližně (aspoň přibližně!) měli odnést.


Ale začněmě tím hlavním, co tento film přináší, a to je pohled do světa českých parkouristů, kteří ovládají "vólflip, bekflip i randát". Čeští parkouristé jsou něco podobného jako čeští rappeři, tj. zvládají své řemeslo mnohem lépe, než já nebo Miloš Zeman, ale znatelně hůře, než jejich kolegové z kapitalistické ciziny (což poznám i já nebo Miloš Zeman). Tudíž není reálné těšit se, že v tomto filmu uvidíte třeba něco jako v Bessonově Doupěti.

O něco zajímavější je intimní pohled na dospívání, první lásky a všechny tyhle věci, mezi současnou českou městskou mládeží. Občas se Oukropcovi podaří zaznamenat nějaký reálný, pravdivý okamžik, ale jindy padá na ústa, protože - bohužel - herci nejsou nic moc (ani hlavní představitelka) a snaha o současné hlášky ("dobrý psycho!", "megavtipný!", "začíná džem!") občas působí strojeně nebo až nechtěně legračně. Myslí tvůrci vážně, když je současný mladý hacker oblečen jako někdo z filmu Hackers (1995)?

K nejambicióznějšímu vývoji dojde okolo poloviny filmu, kdy zjistíme, že Lauřiny halucinace se prolínají s realitou způsobem, který se nedá odbýt jen hormonálními halucinacemi (pes ze sna se objeví v reálném světě, hoch zamčený ve snovém labyrintu zmizí z reálného světa...). Kamarád hacker se pomocí elektrod a Android tabletu pokusí vstoupit v jedoucím výtahu do Lauřiných snů a měl jsem ne úplně příjemný pocit, kdy jsem si nebyl jistý, jestli to má být vědomá parodie Inception, nebo autoři Inception neznají (a nevím která z těch možností je horší).

Vzhledem k podzápletce s prolínajícími se sny se nedá dost dobře kritizovat, že spousta věcí ve filmu nějak tak nedává smysl, protože tvůrci vždycky mohou říct, že to smysl nedává záměrně, aby se tím prohloubila jakási snovost. Ale na konci filmu třeba jeden parkourista řekne druhému "Byli jste skvělí, ale my byli lepší" - což je úplně poprvé, kdy je naznačeno, že se parta dělila na nějaké dvě podskupiny, které spolu zřejmě během filmu nějak soupeřily...???

Ani ve snu! byl od počátku chvályhodný počin, který se snažil přijít s něčím novým, ale tvůrci si ukousli příliš velké sousto, které nezvládli tak dobře, jak bylo zapotřebí. Přes všechny ty proplétající se motivy má film necelých 80 minut včetně titulků a ještě mi to připadalo jako zbytečně dlouhá stopáž...