Recenze: Kniha džunglí [The Jungle Book] - 70%

Nová Disneyova kniha džunglí je velice zvláštní film, který se snaží o několik zdánlivě protichůdných věcí současně.

Snaží se být věrný Kiplingově předloze (tedy aspoň "věrnější") a současně je v něm hodně odkazů na Disneyovu kreslenou verzi z 60. let. Snaží se být totálně vizuálně realistický, zvířatům byste věřili každý chlup, ale ta zvířata mezi realistickou zvířecí chůzí mluví a zpívají!

Film režíroval Jon Favreau, který dokázal natočit fajn věci různých žánrů, jako Elf nebo Iron Man, a tentokrát měl před sebou nelehký úkol, protože valná většina toho, co vidíme na plátně je digitální (nejsem si úplně jistý, ale domnívám se, že ani vteřina filmu nevznikla ve skutečné přírodě). Velice zajímavé jsou dokumenty o natáčení (obsahují spoilery), které ukazují, jak se to filmaři snažili tomu snědému klukovi (jedinému živému herci ve filmu) ulehčit, a jak měli možnost sledovat "hrubý nástřel" celkových renderů v reálném čase, hned při natáčení.


Technika vás ale nemusí zajímat. Důležitější je, že tenhle film má úžasné kouzlo. Takové to filmové audiovizuální kouzlo, kdy se prostě kocháte tím, že před sebou vidíte fantastický, mytický, neprobádaný svět, plný překvapení, nebezpečí, úžasných vyhlídek atd. atd... Nestává se mi v posledních letech často, že by mě film takhle okouzlil (viz třeba Avatar), ale nové Knize džunglí se to daří - čistě prostřednictvím vizuálů a hudby Johna Debneyho. Aspoň místy.

Když jen tak pozorujeme džungli a její obyvatele, je to super.

Trochu to skřípe, když se máme věnovat ději. I kdybychom ho předem neznali, je velmi předvídatelný a v dnešní době nemá tu dramatickou osudovost, kterou mohl mít pro čtenáře v 19. století.

A ta dramatická osudovost, kterou má mít, je ne-úplně-hladce kombinována s porůznu roztroušenými odkazy na starou kreslenou verzi, která byla mnohem rozvernější a křiklavější. Takže když Mauglí objeví ve strašidelném chrámu strašidelnou realistickou megaopici, a ta začne zpívat toto, je to rozhodně zajímavé, ale spíš takovým tím WTF způsobem, jako "zdá se mi to?"

Pokud ale starý film dobře znáte, vychutnáte si spoustu velmi fajnšmekrovských drobností.

A pak je tu ještě jedna lahůdka: Většinu zvířat mluví v původním znění velmi slavní herci a ta zvířata jsou velmi decentně stylizována tak, aby své živé předlohy trochu připomínala. Třeba jen očima. Připadá mi to geniální a poznával jsem ty herce i při dabované verzi, (která trochu té osudovosti a dramatičnosti taky ubírá).

Většina kin bude samozřejmě film uvádět s dabingem, ale budou existovat i titulkované kopie. Na titulkovanou verzi si rozhodně hodlám do kina zajít a doufám, že budu ještě výrazně spokojenější (tenhle text je recenzí dabované verze).

P.S: Sam Raimi mluví veverku