Recenze: Den nezávislosti: Nový útok [Independence Day: Resurgence] - 40%

Dvacet let po filmovém megahitu Rolanda Emmericha přichází jeho pokračování (také od Emmericha), odehrávající se také o 20 let později, ovšem v alternativní realitě.

Lidstvo si totiž po porážce mimozemšťanů v roce 1996 přivlastnilo jejich techniku, osídlilo Měsíc, vystavělo základnu u Saturna, ukončilo všechny války a žije si v míru a pokoji.

Jen někteří jedinci varují, že by se zlí emzáci mohli vrátit. A hleďme, oni se vracejí. V nové mateřské lodi, která má poloměr průměr 5000 kilometrů!

Původní Den nezávislosti byl správný film ve správnou chvíli a dodnes na něj nedám dopustit. Od té doby pokročila jak filmová technika, tak filmové vyprávění, ale Emmerich jako kdyby si toho nevšiml.


Jeho recept na novou podívanou zní "natočit to pokud možno stejně jako původní podívanou, ale všeho víc". Mimozemská loď je tak obrovská, že paradoxně ztrácí na monumentálnosti, protože její velikost nemůžeme srovnávat s ničím jiným, než s celou Zeměkoulí. Když se její přistávací nohy (nebo co to je) pohybují nad kontinenty rychlostí, která musí mnohonásobně překračovat rychlost zvuku, je to tak absurdní, že to můžeme oceňovat jen jako hezky vyrenderované obrázky, nikoliv jako znázornění něčeho velikého, co ohrožuje Zemi.

Samozřejmě, původní Den nezávislosti byl také značně absurdní, jako kdyby jeho scénář napsalo dvanáctileté dítě. Nemá smysl vyčítat tomuto novému filmu, že si jeho tvůrci nedělají žádné starosti s tím, jak se létá vesmírem nebo jak funguje gravitace. Problém je v tom, že dvojka má méně nadhledu a humoru, její spektákl není po 20 letech tolik ohromující, a celé je to takové nějaké upocené, odbyté, jen aby to všichni herci a tvůrci už měli za sebou, jako podle kopíráku.

Je to dobře vidět (tedy slyšet) například na hudbě, která je jiná než v jedničce, zcela nevýrazná, nezajímavá a když jsem jel z kina domů, broukal jsem si melodii z prvního dílu (která zněla při závěrečných titulcích a dodnes si ji dokonale pamatuju).

Většina přeživších postav z prvního dílu se vrací (kromě Willa Smithe), což působí poněkud geriatricky, ale Bill Pullman, Jeff Goldblum nebo Brent Spiner nám aspoň trochu připomenou kouzlo prvního filmu. Bohužel, přibylo jednou tolik nových postav, což jsou většinou různí druhořadí, hezky vypadající a ne moc drazí mladí herci, kteří jsou naprosto nezajímaví v jakémkoliv ohledu.

Proč tedy na temhle film chodit? Moc důvodů neexistuje. Některé hlášky Jeffa Goldbluma nebo černošského warlorda s mačetami jsou legrační. Některé dějové zvraty jsou tak strašlivě zfetovaně absurdní, že vyloudí na vaší tváři pobavený úsměv. Trikové scény jsou profesionálně vyrenderované, ale nejsou v ničem zajímavější než CGI cutscény z dražší současné videohry.

Měl jsem z nového Dne nezávislosti podobný pocit, jako kdybych dneska v rámci nějaké estrády viděl vystoupení dnešního Luďka Soboty. Přiznávám, že mě kdysi skvěle bavil, ale za ty desítky let se jeho vtipnost nijak nezlepšila, spíš naopak. Chápu, co udělal pro český humor, ale radši bych se na něj dneska nekoukal...