Recenze: Realita [Réalité] - 80%

Realita je nový film od Quentina Dupieuxe (např. Fízlové, hajzlové). Jeho filmy nebyly nikdy úplně normální, ale tentokrát došel tak daleko, jak se dalo, a za "zápletku" jeho filmu by se nemusel stydět ani David Lynch.

Důležitý rozdíl je v tom, že filmy Davida Lynche (obzvlášť ty novější) nejsou ani zdaleka tak zábavné, jako Realita.

A to by asi stačilo. Realita je hodně WTF a hodně zábavná, a pokud vám tato kombinace není proti srsti, nic dalšího o ní nečtěte (obzvlášť ne nějaké pokusy o popis její zápletky) a jděte do kina.

NÁSLEDUJÍ SPOILERY

"Realita" je křestní jméno malé holčičky, jejíž tatínek zastřelí prase a přinese ho domů. Ve vnitřnostech prasete Realita najde videokazetu, kterou si chce pustit. O chvíli později zjišťujeme, že tento příběh s prasetem a videokazetou je ve skutečnosti filmem, který natáčí jistý producent s jistým art-režisérem.


Téhož producenta navštíví kameraman-loser, který mu nabídne svůj nový filmový scénář - o televizorech, které zabíjejí lidi. Tento námět se producentovi líbí, ale dá kamermanovi 48 hodin na to, aby vymyslel zcela unikátní výkřik, který budou oběti televizorů vydávat.

Mezitím kameraman natáčí televizní pořad, ve kterém Jon Heder dělá moderátora v krysím obleku a domnívá se, že má po celém těle vyrážku, i když tam žádnou nemá. Zajde proto za kožařem, který sám má hroznou vyrážku a Hederovi hrozně vynadá.

Mezitím se Realitině profesorovi zdá divný sen, se kterým se jde vyzpovídat psycholožce, shodou okolností manželce kameramana-losera.

Kameraman pořád hledá ideální řev, jde náhodou kolem kina, a zjistí, že v něm hrají přesně ten film o vraždících televizích, který se on chystal natočit! Volá ihned producentovi, ale ten ho uklidní, protože...

Zhruba do této chvíle to všechno může vypadat jako popis zápletky filmu, který je plný náhod a plný divných lidí. Hezká gradace spočívá v tom, že teprve někdy kolem poloviny snímku se v Realitě začnou dít věci, které se rozhodně stát nemohly, ať je náhoda jakkoliv bizarní a hrdinové jakkoliv ujetí. Například že někdo potká sám sebe, nebo že se někomu stane přesně totéž, co se někomu jinému zdá ve snu.

V tuto chvíli to ještě pořád může vypadat, že jen jedna z postav spí nebo halucinuje a všechno se nějak uspokojivě vysvětlí. Ale nikoliv. Bizarnost graduje více a více, až je divákovi jasné, že tohle žádný logický konec mít nemůže. A také ho to nemá...

Při sledování Reality jsem si znovu a znovu připomínal Lynchovo "Městečko Twin Peaks" (seriál, nikoliv film), které bylo také velmi ujeté a jeho hrdinové byli objektivně strašidelní, ale přitom to celé působilo víceméně odlehčeně a bylo to zábavné.

Realita má pouhých 90 minut a její WTF je velmi precizně dávkováno tak, aby film skončil přesně ve chvíli, kdy už není kam jít. I když se v ní od poloviny dějí velice bizarní věci, pořád má jakousi zvláštní snovou logiku a propojenost postav, a nepůsobí jako náhodná směs toho, co tvůrce v různých deliriích napadlo.

Bavil jsem se a možná se na ni podívám znovu a nakreslím si schéma.