Karlovy Vary, město umění (a zombií)

Letos jsem na festivalu v Karlových Varech pobyl jen krátce. Jednak v mém hotelu vůbec nefungovalo Wi-Fi, takže jsem nemohl dělat internetového publicistu. A jednak se Albertovi udělalo nečekaně blbě a museli jsme k doktorovi.

Ve spojitosti s tím, že na den příjezdu a na den těsně následující většinou nemáte šanci sehnat žádné lístky, to mělo za následek, že jsem stihl jen tři filmy. Z toho dva staré, dá se říci "klasické".

České Intimní osvětlení (1965) je o pár lidech, kteří se sejdou někde na venkově, povídají si o blbostech, zkoušejí hrát smyčcové kvarteto a ožerou se. Je to jakási betaverze Hoří, má panenko (1967), ale ne tak dobrá.


Ovšem samozřejmě mnohem, mnohem, mnohem lepší, než co se u nás točí dnes. Je docela dobře vidět, jak se současní mladí filmaři snaží těsně po škole natáčet věci, které by fungovaly aspoň takhle, a jak jim to nejde...

Italsko-francouzská Poslední žena je sice novější (1976), ale dnes působí mnohem zastaraleji, než Intimní osvětlení, a skoro směšně.

Režisér Marco Ferrerri, který jistě byl dobrým kamarádem Tinta Brasse, nám předkládá story rozvedeného dělňase (Gérard Depardieu) s malým chlapečkem, který si zcela náhodně nabrnkne Ornellu Mutiovou, kterou si odveze domů a zbytek filmu střídavě brutálně souloží a rozchází se. Přičemž značnou část filmu jsou všichni tři nazí, takže vidíme různé erektované penisy, bobry, dvorce atd... Což se, vzhledem k tomu, že Depardieu a Mutiová jsou v tomto filmu opravdu hodně mladí, může ledaskomu líbit.

Film byl pro mě příliš dlouhou a příliš zbytečnou onanií (ve vícero smyslech toho slova), která se snažila tvářit jako že má nějaký společenský / třídní / genderový přesah, ale byla spíše o hovně (ve vícero smyslech toho slova). Pravděpodobně k tomu přispěly filmové titulky, neboť film měl současně anglické i české titulky, které velmi často obsahovaly diametrálně odlišné hlášky (kdy například v českých titulcích byl přesných opak toho, co bylo v anglických) a dost často nedávaly smysl ani jedny.

(SPOILER) Pokud vydržíte až do úplného konce, dočkáte se toho, že si Depardieu uřízne penis.

A také jsem si nenechal ujít nový japonský film I am a Hero o nesmělém kreslíři mangy, kolem kterého vypukne celojaponská zombie epidemie.

Film vznikl podle mangy, kterou jsem nečetl, a má bohužel velmi nevyrovnané tempo. Některé akční / trikové sekvence fungují překvapivě dobře (přestože film vypadá hodně lacině). Samotné zombie jsou vymodelovány / namaskovány docela působivě a slabší jedinci z nich mohou mít doopravdy nahnáno, což vytváří zajímavý kontrast s téměř infantilním humorem, vyplývajícím z toho, že hlavní hrdina Hideo je nesmělý nerd i tváří v tvář apokalypse.

Bohužel, film je dost dlouhý (přes dvě hodiny) a jeho prostřední část (kdy Hideo objeví komunitu přeživších a hádá se s nimi) se strašlivě vleče, aniž by obsahovalo dostatek humoru, satiry nebo čehokoliv jiného zajímavého.

Velmi podobný Shaun of the Dead rozhodně nebyl dokonalý, ale utekl mnohem lépe a jeho hustota dobrých nápadů byla podstatně vyšší.

...a Albert je na dietě a v rámci možností oukej.