Recenze: Star Trek: Do neznáma [Star Trek Beyond] - 80%

Mno, zase se objeví nějaké nečekané nebezpečí, Enterprise je zase na cucky, posádka je rozprášena a musí se dát dohromady a zase společně porazit nečekané nebezpečí a dokázat, že v jednotě je síla.

Už dlouho před premiérou se objevily obavy, co s touto sérií provede režisér Justin Lin (který natočil několik novějších dílů Rychle a zběsile). Objevovaly se znepokojivě ne-startrekovské a schizofrenní plakáty a trailery.


A jak to dopadlo?

V nadpisu vidíte stejných osmdesát procent jako u předchozích dvou Star Treků, ale trojka je opět něco trochu jiného.

Změna režiséra se pravděpodobně vyplatila, protože akční scény jsou lepší než v obou předchozích filmech (ne nějak výrazně, ale jsou). Dočkáme se při nich nápadité práce s kamerou, hrátek s gravitací i vesmírné choreografie, všechno je to slušně dravé, ale díkybohu slušně přehledné a nebolí z toho hlava. To se ale vzhledem k předchozím Linovým počinům dalo čekat.

Příjemnějším překvapením je, že velmi dobře fungují i "hard scifi" scény, jako třeba vizuálně orgasmické dlouhé průlety kosmickou megastanicí s epickou hudbou, nebo Enterprise, která se pomalu blíží k čemusi zlověstnému za doprovodu ne-epické hudby. Tyto okamžiky si dávají správně na čas a pomalu, solidně budují patřičný úžas nebo napětí.

Kromě toho bylo šťastným rozhodnutím to, že spoluautorem scénáře je Simon Pegg, který jednak je trekkie, druhak hraje Scottyho a třeťak má smysl pro humor. Díky němu pravděpodobně je v tomto filmu více fungujících vtípků, než ve dvou předchozích (ale opět platí, že ne nějak zásadně a film rozhodně není taková bžunda jako třeba Star Trek IV). Výsledkem je atmosféra, která připomíná (pro mě příjemným způsobem) epizody nejstaršího "Star Trek" seriálu, který byl zábavný tím, jak se spolu dostávali členové posádky do verbálních konfliktů.

Tyto tři odstavce přestavují jednoznačné klady. A teď k záporům.

Hlavní zápletka nestojí za moc. Jakýsi standardní padouch způsobí ztroskotání Enterprise a rozdělení posádky, a když vyjde nakonec najevo "překvapivé odhalení" (padouchova skutečná identita a motivace), působí zpětně většina zvratů značně debilně (např. "Zajímá nás, odkud a jak se na té planetě vzala ta stará pozemská loď, ale několik hodin nás nenapadne prohlédnout si její kapitánský deník"). Většinu z nich si máme zřejmě opět vnitřně omluvit oblíbenou větou "Padouch se choval tak nějak debilně a nelogicky, protože mu hráblo."

Filmové Star Treky se i nadále snaží balancovat na hranici mezi současným sci-fi velkofilmem a něčím, co je retro, pro starší diváky, toužící po nostalgii a mírné ironii. Občas sklouznou k jednomu, občas k druhému, a zatímco mladým divákům může v Do neznáma vadit, že se v něm moc mluví, starší možná nesnesou Rihannu a Beastie Boys na soundtracku ("klasická hudba!").

Fakt mě zajímá, jestli se v příštích dílech tahle série někam radikálně posune, nebo se bude snažit takhle balancovat nadále...

P.S: Myslel jsem, že původní posádka ztělesněná původními herci (William Shatner, Walter Koenig atd.) v tomto universu neexistuje a nikdy neexistovala (kromě Leonarda Nimoye). Ale v tomto nejnovějším filmu to vypadá, že kdyby Nero a Spock necestovali před dvěma díly časem, tak by dnes vypadal Kirk jako William Shatner nebo Uhura jako Nichelle Nicholsová. A pouze díky tomu cestování časem vypadají jako Chris Pine, resp. Zoe Saldanaová. Což je zajímavý námět na kauzální analýzu, kterou nebudu dělat.

P.P.S: Sulu je gay, Čechova rozmáčkl špatně zabržděný raketoplán a mimozemšťané vybuchnou, když se jim pustí správná hudba.

P.P.P.S: Jedno z předchozích tvrzení není úplně pravdivé.