Recenze: Bezva ženská na krku - 50%

S Petrou Hřebíčkovou se rozvede její úspěšný manžel Jiří Langmajer, a ona se vydává "najít sama sebe" na vesnici (kde nikdy předtím nežila), učit ve škole (což nikdy předtím nedělala). Zde jí starosta (Miroslav Táborský) oznámí, že musí bydlet v domě s hrobníkem (Ondřej Vetchý), který je buran, sprosťák, a možná vrah. Ale je taky sexy, takže...

Musím říct, že jsem z této české romantické komedie měl značné obavy. Spoluatory scénáře jsou totiž zkušený Jiří Vejdělek, debutující Tomáš Hoffman a Martin Horský, scenárista teroristických činů Láska je láska a Život je život. Tomáš Hoffman (renomovaný producent a ex-redaktor Cinemy) tímto filmem debutuje scenáristicky i režisérsky.


Vzhledem k těmto skutečnostem nakonec film dopadl překvapivě dobře, přičemž "překvapivě dobře" neznamená, že je dobrý.

Film je velmi slušný po řemeslné stránce. Kamera, střih, hudba, to všechno slušně funguje, skoro přesně tak, jak má. Pokud se nepletu, film neměl žádného skladatele a všechna hudba v něm je zakoupena z hudebních bank. Což tak nějak symbolizuje můj dojem z celého filmu: Celkem to funguje, ale je to celé jen mechanicky sesazeno, přesně vypočítáno a zkopírováno z jiných filmů, bez původních nápadů a bez nějaké vlastní, originální identity.

Oba hlavní hrdinové jsou relativně příjemní (jen Hřebíčková, v reálu velmi sympatická, je z nějakého důvodu celý film zmalovaná jako Joker, i na jeho konci, kdy už nemá hrát krávu). Respektive, oba hrdinové jsou ze začátku nesympatičtí a posléze si "hledají cestu ke svým srdcím" tak, jak je to zapotřebí (a jak samozřejmě všichni očekáváme).

A zde se skrývá největší problém filmu, totiž jeho zápletka, která sice obsahuje všechny ty "hlavní kroky", které v podobné romantické story očekáváme, ale moc se jí nedaří sesadit ty kroky do nějakého souvislého příběhu. Prostě se dva hlavní hrdinové nenávidí, pak se najednou mají rádi a pak je konec. A vedlejší postavy mezitím různě blbnou. Jestli to celé trvalo čtrnáct dní nebo rok "dějového času", to je nezjistitelné a je to jedno.

Hlavní (i vedlejší) hrdinové nejednou mění své chování zcela chaoticky a nesmyslně. Tedy, smysl to z hlediska tvůrců samozřejmě má: Dobrat se po 90 minutách k happyendu. Ale nemá to smysl v rámci jejich existence v tomto smyšleném, telenovelovém světě.

A heleme se, to je vlastně docela přesné přirovnání. Celá Bezva ženská působí jako kdybychom se dívali na nějakou telenovelu, která je sice slušným průměrem v rámci telenovel (obzvlášť těch českých), ale pořád je to jenom televizní záležitost, u které vůbec nevadí, pokud si na chvíli odskočíme na záchod, nebo namazat jednohubky. Tudíž se neočekává, že se budeme ptát "Odkud Táborský ví, že toho inspektora poslal Langmajer?", "Proč se ten zlý podplacený inspektor s Táborským najednou kamarádí?" nebo "Pálí se čarodějnice, takže uplynulo už 7 měsíců od začátku školního roku a zimu jsme neviděli?"

Bezva ženská na krku je lepší film, než jsem se obával. Pokud ho vaše přítelkyně (nebo spíš matka) bude chtít vidět, přežijete ho. Ale pořád to není dobrý film.