Tento dvouhodinový film pozůstává ze dou jasně oddělených a zásadně se lišících polovin.
Zprvu sledujeme, jak mladý Desmond Doss (Andrew Garfield) dospívá, navazuje první milostný vztah, pokouší se řešit svůj vztah s rozčarovaným otcem, veteránem Světové války (té první), a narukuje dobrovolně do armády.
Tedy, Desmond narukuje, chce být vojenský zdravotník a z náboženských důvodů se odmítá dotknout zbraně, tzn. nechce ani prodělat základní střelecký výcvik s terči. A kromě toho nechce pracovat (tj. zachraňovat životy) v sobotu. Jeho nadřízení (i ostatní řadoví vojáci) pochopitelně mají problém s tím, že má jejich životy zachraňovat někdo, kdo odmítá zabíjet a odmítá se zúčastnit sobotních bojů.
Desmond si ale stojí tvrdošíjně na svém a je ochoten hnát svůj případ až k vojenskému soudu, kde překvapivě vyhraje a může vyrazit do zámoří
Tato první polovina je natočena s odzbrojující nepokrytou propagandistickou upřímností, jako nějaký kvalitní film z padesátých let, na který dnes koukám s úsměvem. Ano, hlavní hrdina je náboženský fanatik, armáda je mlýnek na maso, ale nezbývá nám, než většinu postav jistým způsobem chápat a chovat k nim sympatie, protože v jejich vesmíru to všechno dává perfektní smysl. O něco podobného se snažil Bayův Pearl Harbor, ale Gibsonovi se to povedlo lépe, protože výsledek není skoro vůbec nechtěně směšný.
Hodně tomu pomáhají herecké výkony Garfielda, Hugo Weawinga jako jeho otce a Vince Vaughna v roli (zcela nekomediálního) velitele.
Pak začne druhá, zásadně odlišná polovina filmu, ve které se Desmondův idealismus a náboženské přesvědčení dostávají do střetu s hrůzami války. Jde o téměř nepřetržitý gorefest, ve kterém prakticky neustále létají po plátně utržené končetiny, krev, vnitřnosti, granáty, bahno, sprostá slova a podobné věci. Je to zručně natočeno a asi to má diváka brutálně šokovat. Ale pro člověka, který hrál Doom (poslední) a Bloodborne to začne být po pár desítkách minut docela nudné a - ano - místy i trochu nechtěně vtipné.
Pořád je to slušná podívaná, jejímž účelem je ukázat nám, že válka není úplně zábavná a že se Desmond Doss stal hrdinou. Což je ovšem podáno značně sterilně, prvoplánovitě a bezkonfliktně. Nejdojde k žádnému dilematu "Teď musím vzít do ruky zbraň, protože jen tak zabráním smrti", ani k ničemu podobnému.
Přes všechnu tu "šokující" brutalitu a střeva je tudíž druhá polovina méně vzrušující a nudnější, než ta první.
Ale celkově jde pořád o nadprůměrný film a Mel Gibson rozhodně není špatný režisér. Jen by mě zajímalo, jestli to všechno olpravdu myslí úplně vážně.
prvni
OdpovědětVymazatProsím vás a jaký je tedy nějaký rozdíl mezi Radarem O`Reillym a Desmondem Dossem?
OdpovědětVymazatA dnes jsou Japonci hodní?
OdpovědětVymazatStejně jako Bony a klid 2
OdpovědětVymazatNepodařilo se mi v pramenech dohledat, jak se na Dosse dívali příslušníci jeho jednotky (tj. 1. praporu 307. pluku 77. pěší divize), ani zda se někdy dostal do situace, kdy měl na dosah nabitou zbraň a nepoužil ji, ačkoliv měl dobrý výhled na nepřítele, jenž masakroval jeho kamarády. Další problém se týká jeho postoje: nepochybně zachránil desítky amerických vojáků. Je velmi pravděpodobné, že přinejmenším část z nich byla po ošetření a rekonvalescenci znovu vržena do boje. Bez Dosse by zahynuli; nyní díky Dossovi opět zabíjeli a byli zabíjeni. Mohl tedy stejně tak dobře střílet i sám Doss.
OdpovědětVymazatjakoze se snazis svym racionalnim pohledem zpochybnovat jeho viru a ciny? good luck :D
VymazatHéééj, kde je nějaká angličtina, Rimmere?
VymazatTo se nevylučuje, je to jako obecně nemít nic proti manuální práci, ale vnitřní přesvědčení ti jí nedovolí vykonávat. Prostě z náboženských důvodů se odmítáš dotknout lopaty, ale stavba jako taková ti nevadí a považuješ to celkově za nutné nebo prospěšné. Pokud to tedy chápu správně, že on neodmítl vojenskou službu jako celek, ale pouze dílčí část.
VymazatJak jako nepodařilo se dohledat? Vždyť jsou toho plný internety.
Vymazatjak nepodarilo dohledat, dyt je vo tom dokument, ve kteym mluvi jeho byvali spolubojovnici, vcetne jeho byvaleho kapitana, ktery byl puvodne Dossuv velky odpurce… hledej lip.
Vymazatad "Je velmi pravděpodobné, že přinejmenším část z nich byla po ošetření a rekonvalescenci znovu vržena do boje. "
a
"ani zda se někdy dostal do situace, kdy měl na dosah nabitou zbraň a nepoužil ji, ačkoliv měl dobrý výhled na nepřítele, jenž masakroval jeho kamarády"
kua grime, podivej se prvni na ten film nebo na ten dokument, a PAK mektej. pak ta debata bude mit teprve nejakej smysl.
Vyjádřím se ještě přesněji. Dossovo jednání mohlo být hodno obdivu, ne však následování. Nenašel se ostatně nikdo, kdo by jej napodobil. Osobně nemám příliš porozumění pro vojáka, který si svého vlastního života váží méně, než života svých nepřátel. Doss byl stěží voják. Byl to spíše neúspěšný, přestože užitečný sebevrah.
VymazatPředpokládám, že hlavní myšlenkou tohohle filmu (kterou Franta zůstal nepolíben) je, že skálopevná víra v Boží prozřetelnost ochrání před kulkami v bitvě, a to po dobu mnoha hodin. Proč by to jinak Mel točil, ne?
VymazatZáleží bezpochyby na tom, čí ty kulky jsou. Pokud jsou ty kulky boží... ?
VymazatAjuga: to je samozřejmě ještě další problém, který s tímto filmem mám. Kdyby se nějakému Japonci přece jen podařilo prostřelit Dossovi hlavu, Mel by asi spíš točil pokračování toho horroru, jak se to jen jmenovalo, myslím, že "The Passive Aggression of the Christ".
Vymazat„Nenašel se ostatně nikdo, kdo by jej napodobil?“ Co třeba
Vymazathttps://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_W._Bennett_(conscientious_objector)
nebo
https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_G._LaPointe_Jr.
Měl jsem na mysli 1944-45.
VymazatGrim: s tím budou mít asi problém všichni materialisté. Naprosté selhání zákona pravděpodobnosti zařízené škodolibou vyšší mocí.
VymazatJeště Forrest Gump ho napodobil
VymazatNa vzorku 6-7 miliard lidi "zakon pravdepodobnosti" "selhava" celkem s jistotou
VymazatJinak kecy prdy bedary valte si vole ty svoje kulicki z hoven pindouri
Grime, ty jsi strašně dlouho nemytá a urejpaná vagína...
VymazatUrčitě jsou lepší boží než grimovy kulky.
VymazatVe druhé světové válce ho těžko mohl někdo následovat. Většina lidí ani netušila, že existuje. Na Okinawě se bojovalo ke konci války a MoH za to dostal až po válce.
VymazatTo, že si cenil vlastního života méně než životů ostatních je jeho věc, ale myslím si, že u opravdu oddaných zdravotníků to není tak výjimečné, i když se to třeba projeví jinak.
Mimochodem, po přečtení jeho citace k MoH mám pocit, že byl ještě větší hrdina, než film zvládl zachytit.
Impressive..
VymazatCitation:
The President of the United States of America, in the name of Congress, takes pleasure in presenting the Medal of Honor to Private First Class Desmond Thomas Doss, United States Army, for conspicuous gallantry and intrepidity in action above and beyond the call of duty from April 29 – 21 May 1945, while serving with the Medical Detachment, 307th Infantry Regiment, 77th Infantry Division, in action at Urasoe Mura, Okinawa, Ryukyu Islands. Private First Class Doss was a company aid man when the 1st Battalion assaulted a jagged escarpment 400 feet high. As our troops gained the summit, a heavy concentration of artillery, mortar and machine gun fire crashed into them, inflicting approximately 75 casualties and driving the others back. Pfc. Doss refused to seek cover and remained in the fire-swept area with the many stricken, carrying all 75 casualties one-by-one to the edge of the escarpment and there lowering them on a rope-supported litter down the face of a cliff to friendly hands. On May 2, he exposed himself to heavy rifle and mortar fire in rescuing a wounded man 200 yards forward of the lines on the same escarpment; and 2 days later he treated 4 men who had been cut down while assaulting a strongly defended cave, advancing through a shower of grenades to within eight yards of enemy forces in a cave's mouth, where he dressed his comrades' wounds before making 4 separate trips under fire to evacuate them to safety. On May 5, he unhesitatingly braved enemy shelling and small arms fire to assist an artillery officer. He applied bandages, moved his patient to a spot that offered protection from small arms fire and, while artillery and mortar shells fell close by, painstakingly administered plasma. Later that day, when an American was severely wounded by fire from a cave, Pfc. Doss crawled to him where he had fallen 25 feet from the enemy position, rendered aid, and carried him 100 yards to safety while continually exposed to enemy fire. On May 21, in a night attack on high ground near Shuri, he remained in exposed territory while the rest of his company took cover, fearlessly risking the chance that he would be mistaken for an infiltrating Japanese and giving aid to the injured until he was himself seriously wounded in the legs by the explosion of a grenade. Rather than call another aid man from cover, he cared for his own injuries and waited 5 hours before litter bearers reached him and started carrying him to cover. The trio was caught in an enemy tank attack and Pfc. Doss, seeing a more critically wounded man nearby, crawled off the litter; and directed the bearers to give their first attention to the other man. Awaiting the litter bearers' return, he was again struck, by a sniper bullet while being carried off the field by a comrade, this time suffering a compound fracture of one arm. With magnificent fortitude he bound a rifle stock to his shattered arm as a splint and then crawled 300 yards over rough terrain to the aid station. Through his outstanding bravery and unflinching determination in the face of desperately dangerous conditions Pfc. Doss saved the lives of many soldiers. His name became a symbol throughout the 77th Infantry Division for outstanding gallantry far above and beyond the call of duty.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat