Recenze: Jackie - 70%

Natalie Portmanová se nám představí jako Jackie Kennedyová v životopisném filmu, který skáče tam a zpět, ale většina se ho odehrává ve dnech těsně po atentátu na Johna F. Kennedyho (a menší část o několik týdnů později, kdy to Jackie všechno vypráví reportérovi).

Drama Jackie není tradičním životopisným filmem a od diváka očekává, že ví, kdo Jackie Kennedyová byla, kdo byl její manžel, a co se mu stalo. Spíše než na odvyprávění faktů si tvůrci dali záležet na tom, aby nám přiblíželi duševní rozpoložení ženy, která právě velmi drastickým způsobem ztratila manžela, má zařídit jeho pohřeb, a celý svět ji bedlivě sleduje.


Samozřejmě to není nijak příjemné rozpoložení, a i když je Jackie silná žena, propadá občas zoufalství a hledá inspiraci při rozhovorech s knězem (ex John Hurt).

Režisér Pablo Larrain (Neruda) se snaží budovat mírně surrealistickou atmosféru pomocí netradiční kamery a především pomocí minimalistické avantgardní hudby, která mě bohužel v polovině filmu už velmi intenzivně iritovala (a o den později byla nominovaná na Oscara, takže tomu nerozumím).

Z nějakého důvodu se také rozhodl celý film proložit krátkými scénami z tohoto historického "průvodce Bílým domem". Tedy, přesněji řečeno, proložil celý film scénami, ve kterých Natalie Portmanová (v černobílých záběrech) precizně imituje Jackiin projev v tomto průvodci. Což je pro mě asi nejzvláštnější dramatické rozhodnutí, protože v těchto scénách mluví Portmanová tak trochu jako prostoduchá nervózní vidlačka (stejně jako originální Jackie), zatímco ve všech ostatních scénách v celém filmu (které se odehrávají přibližně o rok později) se vyjadřuje úplně jinak, nesrovnatelně sofistikovaněji - prostě jako Natalie Portmanová v hluboce dramatické roli. Přiznám se, že nemám nejmenší tušení, co tím tvůrci chtěli říct. Že manželova smrt najednou z Jackie skokově udělala sofistikovanou dámu? Že byla sofistikovaná vždycky, a jen při tom televizním natáčení měla tak hroznou trému? Opravdu nemám tušení.

A něco podobného pro mě platilo i v jiných aspektech filmu (viz např. výše zmiňovaný soundtrack). Kdykoliv jsem se nechal "ukolébat" tradičním filmovým vyprávěním, po chvíli vždycky došlo k něčemu méně tradičnímu až bizarnímu, co dávalo tušit, že tvůrci měli nějaké vyšší, mimozemské ambice.

A rozhodně netvrdím, že je to na škodu. Kromě ústředního výkonu Portmanové (která je na plátně téměř nonstop) nabízí Jackie mnoho dalších elementů, kvůli kterým stojí za to ji vidět. Jen vás předem upozorňuji, že to není vhodný film pro někoho, kdo chce vidět nějaký normální "historický film o prezidentově manželce".