Recenze: John Wick 2 [John Wick: Chapter 2] - 90%

John Wick se pomstil, získal zpátky své auto, zakopal zbraně pod podlahu (a zabetonoval), a teď by si chtěl v klidu užívat se svým novým bezejmenným psem.

Ale není mu přáno, objevuje se elegantní Ital (Riccardo Scamarcio), kterému kdysi John dal "úpis", využil jeho služeb, a za to je teď povinen udělat to, co po něm Ital chce - zabít jeho sestru. V Římě.

Druhý John Wick obsahuje všechno to dobré, co obsahoval první John Wick. To je samozřejmě dobře. Nemusíte se bát, že by akce byla méně pečlivě připravená nebo humor méně suchý. Nejen John Wick, ale i ostatní jeho přátelé a nepřátelé jsou velmi cool, a pouhým pohledem dokážou říct to, na co je v jiných filmech zapotřebí několik výbuchů. Někdo by mohl říct, že John Wick nic nehraje a prostě se jen pořád tváří zarputile. Ale pokud znáte skutečnou civilní náturu Keanu Reevese (je to hrozně slušný a vstřícný člověk), musí vám být jasné, jak dobře tuhle roli ztvárnil a jak je pro tenhle film důležitý.


Kromě toho se druhému John Wickovi podařilo vylepšit to, co mi v jedničce trochu chybělo: Celý ten tajuplný svět mezinárodních elitních vrahů v tomto druhém filmu získává podstatně větší hloubku. Dozvíme se, že hotel Continental má své pobočky i v jiných zemích. Poznáme další pravidla, která jeho hosté musí dodržovat. Dozvíme se, že světu vládne "alternativní OSN" jménem Nejvyšší rada, kde se sdružují největší zločinecké organizace. A všechno to je dobře vymyšleno a láskyplně ztvárněno. I vedlejší postavy, které se ve filmu jen mihnou - např. potetovaná úřednice, rozesílající objednávky vražd z počítače Commodore VIC 20 (což byl shodou okolností úplně první počítač, který jsem kdy vlastnil).

Svět John Wicka si vyloženě říká o to, aby v něm vznikla nějaká velká multiplayer hra - ať už počítačová, nebo LARP. Přišel mi výrazně zajímavější, než třeba svět Star Wars prequelů, a chtěl bych se do něj hlouběji ponořit.

Jediné, co bych tomuto filmu vytkl, je mírná "únava materiálu". Hlavního hrdinu již dobře známe z prvního filmu a nikam zásadně dál se jeho postava neposune. Skvělý smrtící balet (ať už  střelnými zbraněmi, noži, nebo holýma rukama) také už známe z prvního filmu, a i když se tvůrci snaží jít o trochu dál, není dost dobře kam jít, pokud všechna ta chorografie má zůstat trochu ukotvená v realitě. Což rozhodně je, i když je v akčních scénách mnoho CGI triků (například většina stříkající krve).

Oběma filmům s Johnem Wickem se daří cosi unikátního: Přijít s akční podívanou, která je znatelně dravější a zajímavější než většina ostatních současných filmových akčních podívaných (a že jich je hodně). Daří se jim dát dnešním filmovým fanouškům to, co před 30 lety dal tehdejším fanouškům John Woo. A to je moc dobře.