Recenze: Piata loď - 80%

Desetiletá Jarka žije ve slovenském městě (Bratislavě?) a nemá to jednoduché. Otec už dávno někam zmizel, maminka pořád někde paří s polonahými svalnatými hochy s krátkými vlasy, a babička je na tom zdravotně špatně a všechny nenávidí (včetně dcery a vnučky).

Situace se posune na další level, když babička umře a maminka odjede s polonahými svalnatými hochy "na pár dní" do Prahy. Jarka tak nějak podvědomě touží po fungující rodině, tak ukecá stejně starého Kristiána od sousedů, ukradne neznámé feťačce dvě nemluvňata a všichni čtyři utečou do opuštěné chaty po babičce, hrát si na fungující rodinu.

I když to zní jako značně explozivní zápletka, o zápletku v tomto filmu ani tak moc nejde, takže jsem se docela zdráhal vůbec se o ní zmiňovat (obzvlášť když se patřičně rozjede až v polovině filmu). Ale pak bych o ději filmu prakticky neměl co napsat...


Piata loď je film, ve kterém jde především o atmosféru a o zobrazení duševního rozpoložení hlavních hrdinů. Většinou podobné filmy označuji nálepkou "hovno se v nich děje" a nejsem jejich fanouškem. Ale tentokrát jsem byl okouzlen.

Začněme tím, že mladá režisérka Iveta Grófová (Až do města Aš) a její kameraman natočili vizuálně velice zajímavý film, aniž by k tomu potřebovali nějaký omračující rozpočet. Jsem rád, že někdo v česko-slovenských končinách ještě umí natočit film, kde "vizuálně zajímavý" znamená něco jiného než "jako videoklip Michaela Baye".

Tvůrci mají skvělé oko pro nejmenší detaily výpravy i pro casting, takže vyznění většiny postav je jasné po pár vteřinách jejich přítomnosti na plátně, aniž by musely něco dlouhého říkat. Stačí pár záběrů z bytu Jarky, a vidíme, jak na tom její rodina je. Stačí pár záběrů z bytu Kristiána, a je nám jasné, o kolik lépe a současně hůře na tom je jeho rodina. Bez vysvětlování, bez dialogů (těch je ve filmu obecně velmi málo). Tohle je něco, co je velmi důležité a v česko-slovenských filmech se to často opomíjí.

Dalším plusem je skutečnost, že obě hlavní děti naprosto fantasticky hrají a nemám ponětí, jak se tvůrcům podařilo je k tomu donutit.

Dobře se také podařilo vytvořit jakousi "duální realitu", kdy všechno, co se děje, sledujeme výhradně optikou a logikou hlavní hrdinky. Když se na události tohoto filmu podíváme realisticky, z pohledu rodiče, policisty, nebo hygienika, je to vlastně brutální psychothriller s prvky hororu. Ale z pohledu Jarky je to něco jako cesta ke svobodě, splnění svého snu, a dospění. Většina dospělých je jen jakási "nezřetelná komplikace v pozadí" a jsem naprosto spokojen s tím, jak se v závěru filmu vše vyřeší, nebo spíš nevyřeší. Z hlediska hrdinů byl příběh uzavřen. Jak dopadl z hlediska objektivní reality, to je jedno.

A skutečnost, že jde o adaptací knihy, která je volnou adaptací skutečných událostí, je zcela irelevantní. V tomto filmu o události nejde. Tento film je hodně o pocitech a duševních rozpoloženích, a přesto se mi hodně líbil. Protože není nudný (určitě i díky své střídmé délce).

P.S: Český distribuční název je sice v materiálech distributora uváděn jako "Pátá loď", ale film je v našich kinech uváděn kompletně ve slovenštině (bez titulků), s původním názvem.