Recenze: Volání netvora: Příběh života (A Monster Calls) - 60%

Malý Conor toho má moc. Nejenže ho šikanují ve škole, ale babička (Sigourney Weaverová) si s ním nerozumí, tatínek žije v cizině a maminka (Felicity Jonesová) jako na potvoru umírá na rakovinu.

Conor se s tím vším vyrovná jediným logickým způsobem: Vymyslí si oživlý mluvící strom (hlas Liama Neesona) a po nocích se s ním hádá o smyslu života a smrti.

Tuto filmovou adaptaci transcendentální knihy režíroval J. A. Bayona (Sirotčinec, Nic nás nerozdělí, připravovaný Jurský svět 2) a má pár magicky působivých momentů. Především úžasné animované pohádkové vložky, které strom Conorovi vypráví, a které vypadají jako oživlé vodovky.


Ale vzhledem k tomu, jak dobře fungovaly jeho předchozí filmy, nenaplnilo Volání netvora mé očekávání.

Nemám problém se dojímat u magických, nevysvětlitelných filmů, ale tentokrát zůstalo mé oko suché, bez ohledu na objem šikanování a rakoviny.

Mohl za to především nejednoznačný tón filmu. Některé scény jsou sympaticky ironické a dělají si legraci ze schémat podobného typu filmu. To ale moc nefunguje, pokud hned poté následují scény, které se těch schémat naprosto přesně a neinvenčně drží.

Od začátku je jasné, že se může stát naprosto cokoliv a Conor od začátku ví, že rozhovory s Grootem stromem jsou výplodem jeho představivosti (a říká mu to). Tudíž je otázkou, co je vlastně v sázce (kromě Conorova psychického stavu), a proč bychom se na to měli 100 minut koukat.

O kvalitách režiséra svědčí to, že se těch 100 minut JE na co koukat, i když jde vlastně jen o to, jestli se hlavní hrdina přestane chovat jako kretén dřív, než mu umře matka, nebo nikoliv. Škoda, že Bayona nemohl zfilmovat něco s propracovanějším námětem.