Recenze: Španělská královna [La Reina de España] - 30%

Madrid, 1956. Španělsku vládne Franco. Z Hollywoodu přilétá (původně španělská) filmová hvězda (Penelope Cruzová), aby natáčela ve Španělsku americký megafilm. Současně se objevuje na scéně španělský režisér (Antonio Resines), o kterém si všichni mysleli, že je mrtvý, a nyní jsou šokováni, že není mrtvý. Pracuje jako pomocný režisér na filmu Cruzové, ale je z politických důvodů odchycen a poslán pracovat na stavbě Francova megapomníku. Takže je potřeba ho tajně zachránit během natáčení v exteriérech.

Mezitím americká hvězda (Cary Elwes) legračně análně znásilní jednu ze španělských hvězd a Cruzová začne souložit s mladičkým kulisákem.

A ještě nějaké věci...

Španělská královna mi hodně připomínala současné špatné české filmy. Její výprava je docela úctyhodná (spousta statistů, všechno vypadá patřičně dobově), ale pořád znovu a znovu jsem si kladl otázky "K čemu je ve filmu tahle postava?" a "Proč ve filmu byla tato scéna a jakou emoci ve mně měla vzbudit?".


Už pár minut po začátku jsem začal mít vtíravý pocit, že mi schází nějaká zásadní informace, která by mi měla pomoci to celé pochopit. Na plátně se objevovaly další a další postavy, které se k sobě chovaly jako staří známí, aniž bych měl nejmenší tušení, co je to za postavy. Až později jsem zjistil, že jde o volné pokračování téměř 20 let starého filmu Dívka tvých snů, který jsem nikdy neviděl. Čímž se vysvětluje, proč je většina postav tak stará, a proč jsem si při sledování připadal jako na večírku, kde se všichni dobře baví, jen já tam nikoho neznám.

Další problém (za který nemohou tvůrci) spočívá v tom, že ve filmu je pravděpodobně spousta narážek na "první díl" a také spousta narážek na tehdejší španělskou politicko-ekonomickou situaci, která pochopitelně jde zcela mimo mě. Proto je možná ve filmu tolik dialogů, který sice dávají gramatický smysl (v českých titulcích), ale zůstalo mi zcela utajeno, proč ve filmu jsou a jaké emoce mají v divákovi vzbuzovat.

Většinou to asi měl být humor, a film je především komedie (ve stylu Ave, Caesar!). Ale pokud jsem film bratří Coenů nazval rozbředlým, pak neexistují slova, kterými bych mohl nějak analogicky označit Španělskou královnu. Vyznačuje se především totální absencí dramaturgie a režisérovy soudnosti.

Za zmínku stojí také soundtrack slavného Zbigniewa Preisnera (Tři barvy), který má ve filmu i herecké cameo, a jeho hudba je většinou ve strašném konfliktu s dějem na plátně, jako kdyby skladatel zoufale tápal, jaké emoce by se asi tak daly z těchhle scén vyždímat.

Po více než dvou hodinách jsem se už každou minutu díval na hodinky, kdy to proboha skončí (protože jsem takový výjimečný člověk a recenzuji pouze filmy, které jsem viděl až do konce).

Jak už jsem psal výše, za to, že se mi film hrubě nelíbil, můžu do značné míry já sám (neviděl jsem "první díl", neznám španělskou historii). Ale hrubě se mi nelíbil. Opravdu mi to připadalo, jako že režisér (a současně scenárista) už je hodně senilní, vpodstatě neví, co dělá, ale nikdo se mu to neodvážil říct, protože před lety dostal Oscara...