Recenze: Válka o planetu opic [War for the Planet of the Apes] - 80%

Několik let po Úsvitu planety opic. Cézar a ostatní chytré opice se skrývají v lesích. Přeživší lidstvo pozůstává (aspoň v USA) ze zbytků armády. Pološílený plukovník (Woody Harrelson) se rozhodne podniknout výpravu a Cézara zlikvidovat. Místo toho omylem zlikviduje většinu jeho rodiny. Cézar se chce pomstít a současně zachránit všechny opice.

A to je asi tak všechno.

Děj tohoto filmu je (záměrně) velmi jednoduchý. Nenávist / smrt / pomsta / smrt / boj / smrt / spása. Nebo něco v tom smyslu. Trailery a název ve vás mohou vzbuzovat dojem, že jde o válečný film, ale to rozhodně není pravda. Aspoň ne v obvyklém smyslu slova.


Válka o planetu opic je (opět záměrně) velmi pomalý film, ve kterém je plno emocí a působivých záběrů bez akčních scén a s naprostým minimem dialogů. Opice se zachmuřeně a dlouho dívá do kamery. Několik opic zachmuřeně a pomalu jede na koních sněhem. Někdo se plíží lesem. Někdo kouká k obzoru. A do toho, čas od času, intenzivní válečný masakr (ale opravdu ne víc než 15 minut celkem).

Ale zpět k tomu "obvyklému smyslu slova". Jde o to, že existují i válečné filmy, které mají takovouto atmosféru, ale jsou v menšině. Jako nejbližší srovnání se okamžitě nabízí Coppolova Apokalypsa a jistě nejsem jediný, koho to napadlo, protože na ni v tomto filmu jsou konkrétní odkazy - včetně nápisu "Ape-Calypse Now" a Harrelsonova plešatého plukovníka s krví podlitýma očima, který osudově vystrkuje hlavu z ostrého stínu a říká šílenosti.

Podobnost jistě ne náhodná

Mimochodem, Harrelson je jediný člověk, jehož role v tomto filmu stojí za jakoukoliv zmínku (a jediný člověk, který řekne víc než 10 vět). Hlavními hrdiny jsou opice. Digitální opice, jejichž digitální animace a digitální emoce se limitně blíží naprosté dokonalosti (včetně tak složitých scén jako opice jedoucí na koni nebo člověk jedoucí na opičích zádech). Není to jen úžasný technologický počin, ale dosavadní triumf digitálního herectví (co přesně je dílem zdigitalizovaných herců, a co je dílem animátorů, to se pravděpodobně nikdy přesně nedozvíme).

Nejnovější Planeta opic je vlastně velmi netradiční film, pokud bereme v úvahu, že jde o "tradiční superdrahý velkorozpočtový letní spektákl". Spektákl to sice je, ale spektákl pomalý, přemýšlivý a inteligentní. A velmi málo zábavný.

Poslední třetina filmu má blíže k "tradičnímu válečnému thrilleru" nebo "tradičnímu dramatu z koncentračního tábora", což je mírně na škodu, protože to trochu narušuje onu téměř hypnotickou atmosféru prvních dvou třetin. Ale je to zřejmě nutná úlitba nervózním producentům, kteří potřebovali nějaké akční scény, co by se hodily do trailerů.

P.S: Mírný bonus Michaelu Giacchinovi za úvodní "opičí" Fox znělku a za pokus o citace divných zvuků ze starého Goldsmithova soundtracku. Ale nemohu se zbavit dojmu, že Giacchino dnes ty svoje soundtracky většinou ze sebe hází jako na běžícím pásu...

P.P.S: Buď chyba ve scénáři, nebo jsem něco nepochopil: Opice mezi sebou mluví většinou znakovou řečí. V jedné scéně opice X posunkuje na opici Y, přičemž opice Y opici X nevidí (kouká do dalekohledu, jiným směrem), a přesto jí odpovídá.