Valerian a město tisíce planet [Valérian et la Cité des mille planètes / Valerian and the City of a Thousand Planets] - 60%

Luc Besson si konečně splnil svůj dětský sen a natočil úžasně drahou filmovou adaptaci slavného comicsu, který kdysi hltal. A nebyl sám. Comics si sice pamatuji jen zběžně, ale je veřejným tajemstvím, že se jím George Lucas značně inspiroval, když vymýšlel své Star Wars.

A nyní se kruh uzavřel, neboť kontextu neznalému divákovi bude celovečerní Valerian ze všeho nejvíc připomínat kopii Star Wars a Pátého elementu. Ale je to kopie, kterou má cenu vidět?

Film začíná, řekl bych, naprosto dokonale. Za doprovodu Bowieho kosmického songu sledujeme, jak lidstvo dobylo vesmír a zkontaktovalo se s dalšími inteligentními rasami. Je to svižné, je to vtipné, je to značně naivní (všichni mimozemšťani jsou humanoidi, nebo aspoň mají humanoidní skafandry) a je to jistým odzbrojujícím způsobem velice roztomilé.


Pak je nám představena exotická planeta, na které žijí Na'vi z Avataru, jen nejsou modří, jsou víc gay, a jsou vyhlazeni. Pak se konečně seznámíme s agentem Valerianem (Dane DeHaan) a agentkou Laureline (Cara Delevingneová), kteří hledají speciální věc, respektive zvíře, které nějak souvisí s tou planetou, která byla - respektive bude - zničena (možná to byl flashback, možná vize). A pak se dějí různé bizarní, pestrobarevné a hlasité věci.

Neznám dost dobře předlohu, takže si nejsem jistý, jak v ní fungovala chemie mezi dvěma hlavními postavami. Ve filmu jsem to chápal tak, že Valerian je namyšlený spratek, který má občasné světlejší chvilky, a Laureline je něco jako jeho starší ségra, zná ho už dlouho, ví o jeho světlejších chvilkách, a je dávno přesvědčena, že jednou budou svoji (ale jemu to nepřizná). Pokud to mělo takto fungovat, pak je to OK. Pokud to mělo fungovat jinak (např. že Valerian je něco jako Han Solo a s Laureline se zná teprve chvíli), pak to nefunguje vůbec.

A podobné problémy jsem měl i s dalšími aspekty filmu. V mnoha scénách totiž není moc jasné, do jaké míry měly být parodické, a do jaké míry seriózní / dojemné. Takže nevíte, jestli se smát jim, nebo s nimi. Ale... je to důležité?

Důležité je především to, že tento film je doslova studnicí nápadů. Nápadů, které jsou většinou naprosto šílené, ale často mají svou šílenou mimozemskou logiku, v rámci které je scéna nějak rozehrána a nějak vypointována. I když jde o pointu, která nemá jakýkoliv vliv na další děj filmu - což je valná většina - několikrát jsem se dobře zasmál. A vlastně jsem měl značnou část filmu na obličeji takový ten přiblblý úsměv, jako kdybych si říkal "Ten Besson se fakt posral, že natočil tohleto a takhle, ale proč ne, aspoň se nenudím". Dosti podobný pocit jsem měl u Bessonovy Lucy.

Ale ani všechna ta bizarní camea (Ethan Hawke, Herbie Hancock, Alain Chabat, Rutger Hauer, Rihanna) a nejbizarnější extraterestriální nápady nedokáží film udržet při životě celé jeho dvě hodiny.

Všechny Star Wars věděly, že i když ke konci děj trochu zvolní, na konci musí přijít pořádná akční scéna. Valerian se po 90 minutách už trochu vleče, a v tu chvíli přijde finále, které spočívá převážně v tom, že si 30 minut několik postav povídá ve třech různých místnostech o věcech, které buď už dávno víte, nebo jste je nikdy vědět nechtěli, a to je proloženo velmi tuctovými přestřelkami. Zde se tempo totálně zasekne. A to je zdaleka největší prohřešek tohoto filmu. Kdyby se z poslední půlhodiny 25 minut vystřihlo, dal bych mu možná 80 procent a liboval bych si, že "není o mnoho horší než Pátý element".

P.S: Hudba jindy tak zajímavého Alexandra Desplata je tentokrát vzácně generická a nezajímavá.

P.P.S: Viděl jsem titulkovanou verzi, kterou kromě překladatelky stvořili dva dramaturgové a přesto obsahovala spoustu gramatických chyb (především zcela náhodnou interpunkci - a to píše někdo, kdo měl na gymnáziu z češtiny čtyřku a interpunkci většinou dělá náhodně). A také docela legrační překladatelskou botu: "Imma take ten" >>> "Immo vem desítku".