Recenze: Atomic Blonde: Bez lítosti [Atomic Blonde] - 50%

Berlín, 1989, těsně před pádem zdi. Britská tajná agentka (Charlize Theronová) má odhalit ruského superšpiona, najít superhodinky a zachránit východoněmeckého běžence, který má v hlavě superdůležitý seznam agentů. Nebo něco v tom smyslu...

Akční špionážní thriller Atomic Blonde byl natočen na motivy comicsu, protože Charlize Theronová (která film také produkovala) chtěla natočit "ženského Johna Wicka". Pročež si jako režiséra najala Davida Leitche, spolurežiséra prvního Johna Wicka...


A David Leitch bohužel ukázal, že docela zvládá akční scény, ale o mnoho víc ne...

Hlavním tahákem filmu jsou bezpochyby akční scény a fyzické výkony Charlize Theronová, která do sebe nechá mlátit, bodat, střílet, lesbicky se osouložit, zmrazit ve vaně, shodit do řeky, ba i bradavky ukáže!

Bohužel, akční scény by mohly být natočeny lépe. Samozřejmě jsou lepší, než třeba akční scény v českých filmech, ale ve srovnání s Johnem Wickem (kterému jsou nejpodobnější) zaostávají. Je v nich dost patrné, že protivníci hlavní hrdinky čekají s dalším úderem, aby mohli úder dostat oni, a některé triky jsou dost slabé (CGI destrukce socialistických aut při honičce).

To všechno by pořád bylo nadprůměrné. Ale ve filmu není zdaleka jen akce (vlastně je jí tam méně, než v Johnu Wickovi), a všechno ostatní je značně nezajímavé. Narozdíl od vysoce stylizovaného Johna Wicka je Atomic Blonde syrovější a snaží o komplikovanou zápletku, ve které nás má zajímat, kdo na koho kuje pikle a kdo koho může zradit. To mě bohužel nezajímalo vůbec, neboť se záhy ukáže, že pikle kují úplně všichni, a všichni všechny zradí. A ne jednou. A ne proto, že by to z něčeho vyplývalo, nebo že by z toho něco vyplývalo, ale prostě proto, že zřejmě čím víc nečekaných zvratů, tím lepší špionážní thriller. Což vyvrcholí třemi nebo čtyřmi konci, které postupně obracejí všechno naruby takovým způsobem, že vůbec nemá smysl snažit se přemýšlet o tom, jak to "bylo doopravdy" a o co které postavě vlastně šlo. Všimněte si, že se třeba vůbec nezmiňuji o Jamesi McAvoyovi v hlavní mužské roli, protože jeho bizarní kreace je jen bizarní kreace, která mě ničím dalším nezaujala.

Depresivní komunistické interiéry a exteriéry (natáčelo se především v Budapešti) plné pankáčů a rapperů jsou doprovázeny 80s pop hity (a jejich moderními remixy), což obojí pomáhá trochu zahánět nudu, ale ne dost.

Jestli na tento film jít, to záleží především na tom, jak moc máte rádi 80. léta a Charlize Theron...

P.S: V hackerském doupěti německé mládeže v roce 1989 hrají na PC Tetris, který je doprovázený Tetris hudbou z Gameboye...