Recenze: Zahradnictví: Dezertér - 30%

Dezertér je druhou částí trilogie Zahradnictví, odehrává se v letech 1947 až 1953 (nebo tak nějak), a bohužel, rozhodně není lepší než první film.

Tedy, on možná není o mnoho horší, ale nyní už je jasně patrné, že první film nebyl nijak důležitý pro pochopení druhého, ty divné věci z prvního filmu se ve druhém nijak nevysvětlí, a příběh rodin Brünnerových a Rohnových poplyne nevzrušivě a nezajímavě dál ještě nejméně dvě hodiny (ve třetím filmu, v listopadu).

Bez ohledu na to, jak se vám líbily předchozí filmy Jarchovského a Hřebejka, musíte uznat, že tito pánové mají za sebou poměrně rozsáhlou tvorbu a nasbírali rozsáhlé zkušenosti. Tudíž je velmi zarážející, jak amatérský a neumětelsky působí jejich nový film z dramaturgického hlediska (a z hlediska jakékoliv celkové koncepce). Řekl bych, že hůř než všechny jejich ostatní filmy.

Odehrávají se různé historky a minihistorky, z nichž značná část nemá žádnou pointu a žádný význam pro zápletku filmu. Současně s tím ovšem děj každou chvíli poskočí kupředu (často není jasné, zda o pár dní nebo o pár let), a něco zásadního je najednou zcela jinak, aniž bychom tušili proč.


Jedna minihistorka je humorná (sovětské vojákyně v kadeřnictví), dvě jsou dramaticky vypjaté, a ostatní jsou... nijaké. Film předpokládá, že se divák dobře orientuje v československých dějinách, ale i když si pamatujete, kdy přišel k moci Gottwald a kdy byla měnová reforma, stejně vám bude většinu času unikat, co se vlastně děje ve společnosti okolo hlavních hrdinů a jaký význam tudíž mají různé jejich činy.

• Slizký mladý komunista je chvíli jen neškodný hajzlík, a pak najednou všem rozkazuje a zabavuje holičství. Jistě to tak historicky mohlo být, ale film vůbec neukazuje, kdy a jak k tomtu posunu došlo, a jaké další velmi zásadní změny musely společně s tím proběhnout v celém Československu.
• Po znárodnění se kadeřnický salon jmenuje "LENIN" a zjevně má být humor v tom, že tento název vznikl odstraněním několika písmen z původního názvu "VALENTINO". Ale nedozvíme se kdo, kdy a proč to udělal, a obávám se, že mnohému divákovi tento vtip (jeden z mála ve filmu) ani nedojde.
• Syn hlavní hrdinky svým dětským žertíkem způsobí totální destrukci rodiny a přesun svého otce do uranových dolů (nebo kam to). Film se ani vteřinu nevěnuje tomu, že by z toho v následujících letech kluk měl nějaké trauma, nebo že by mu to kdokoliv nějak vytýkal. Kluk se dál spokojeně učí hrát na klavír a žertuje s kámoškou...
• Otec rodiny je převezen do sanatoria, kde hraje (za spolupráce zdejšího personálu), že zcela zešílel a že není schopen sám ani jíst nebo vyměšovat. Což ho zachrání před smrtí v dolech. Potud OK. Ale jak to, že komunistický stát (věřící, že otec je nesvéprávný a nechopný samostatného jednání) bez problémů akceptuje jeho písemnou žádost o rozvod, a nepošle ho zpět do dolů ani když otec následně opustí nemocnici a založí si holičství? Jistě mohly existovat různé důvody, proč se to stalo, ale film se jim nijak nevěnuje.

Totálním úletem je pak posledních několik minut, kdy si Hřebejk najednou vzpomene, že by ve filmu mělo být taky trochu artu, a nechá (stále v roce 1953) objevit se na scéně jednak postavy, které jsou mrtvé, a jednak starší verze existujících postav. Tedy například vedle malého kluka usedne najednou ke klavíru herec, který má představovat téhož kluka o 10 let později (zřejmě ve třetím filmu)! Tyto extra postavy spolu začnou komunikovat o věcech, které se ještě nestaly, a nějak mi z toho vyplynulo, že dcera jedné ze sester bude mít v budoucnosti dítě se synem jiné sestry. Ale asi jsem to špatně pochopil, protože to by byl incest a tak cool tento film rozhodně není...

Kromě nesnesitelně kolovrátkové hudby (stále tentýž jeden pomalý motiv jako v prvním filmu) se Dezertér také proviňuje špatným střihem a špatnými postsynchrony (občas postavy zjevně říkají něco jiného, než by odpovídalo pohybům jejich úst). Kamera je občas zajímavá, ale většinou bezdůvodně a bez dramatické souvislosti s aktuálním dějem ("božské" slunce oslnivě zlévá místnost, aniž by přítomné postavy dělaly něco, co by k takové styliziaci vybízelo).

Stejně jako u předchozího filmu nemá přiliš smysl vyjadřovat se k hereckým výkonům, protože většina herců většinu filmu nemá možnost žádné herecké výkony podávat. Prostě si odříkají svoje texty a následuje další scéna...

Na několika místech filmu to už už vypadalo, že stačí nějaká jediná malá další drobnost a film se překlopí do parodie typu Top Secret nebo Scary Movie. Ale bohužel se to nikdy nestane a po chvíli jsme vždy ujištěni, že to tvůrci opravdu myslí všechno vážně, když se na plátně na pár vteřin objeví něco, co není úplně špatné. A to je hrozná škoda.