Recenze: matka! [mother!] - 30%

Nejnovější film Darrena Aronofskyho vypráví o tom, jak těžké to má Jennifer Lawrenceová, když musí žít v osamělém domě s Javierem Bardemem, který ji zneužívá pro získání spisovatelské inspirace.

Přesněji řečeno, Bardem má spisovatelský blok a začne v domě vřele hostit neznámé lidi, kteří se chovají divně a Lawrenceová z nich má (pochopitelně) strach a později hrůzu. Hostů je čím dál víc (nakonec stovky) a jsou čím dál nepříjemnější a agresivní, až to vyústí několika brutálními scénami a resetem zpět do počátečního stavu.

Jenomže, i když vám tato souvětí náhodou dávají smysl, není to pravda...

Film matka! (psáno s malým M a s vykřičníkem) je totiž art a podobenství. Není to film s dějem, který je možno brát jako podobenství. Je to pouze podobenství, neobsahující žádný příběh, který by se mohl stát jakýmkoliv lidem v jakékoliv lidské společnosti, která kdy existovala. Úplně všechno, co ve filmu uvidíte, jsou symboly.


Bohužel (pro mě) většina té symboliky byla po pár desítkách minut velmi předvídatelná, ne dostatečně zájimavá (vizuálně ani jinak), a tudíž nudná. Přestože jsou ve filmu skvělí herci (první dva hosty hraje Ed Harris a Michelle Pfeifferová), nestačilo mi to ani zdaleka k tomu, abych se přestal nudit. A ony často zmiňované brutální scény můžou připadat šokující pouze někomu, kdo neviděl nikdy v životě žádný italský zombie film a nic od Aronofského.

Shodou okolností jsem si špatně zapsal čas novinářské projekce, takže jsem nejdříve viděl druhou polovinu filmu, a až dodatečně zbytek. A věřte mi, že bych si tu první polovinu ani nemusel dohánět. Přesně řečeno, celý film by se dal zkrátit na 15-20 minut a měl by pro mě zcela identické poselství, a vzbuzoval by ve mně zcela identické emoce, jako jeho původní, dvouhodinová verze.

(Z nějakého důvodu se trailery snaží vzbuzovat dojem, že jde o nějaký druh hororu / thrilleru)

Jak už jsem psal výše, úplně všechno v tomto filmu (postavy, dialogy, prostředí) je pouze alegorie a symbolismus. Nic z toho nemá nic společného s tím, jak by se mohli chovat skutečná žena a skutečný muž, žijící spolu ve skutečném domě. A divák se má rozhodnout, o jakou alegorii jde. Například:

• Film symbolizuje, jak se subjektivně cítí vynervovaná žena ve vztahu s psychopatickým asociálem.
• Film upozorňuje na nebezpečí otrokářství a třídních rozdílů v dnešní společnosti.
• Film symbolizuje, jak ničíme svou planetu Zemi (Lawrenceová), zatímco Bardem symbolizuje Boha.
• Film symbolizuje nebezpečí ilegálních imigrantů, Bardem je Angela Merkelová a Lawrenceová je Evropská unie.

Jedna z těchto možností je skutečně zamýšlenou alegorií matky, což Aronofsky překvapivě polopaticky vysvětlil v rozhovorech. Ale kdo o těch rozhovorech neví, dokáže si na základě zhlédnutí filmu hravě vyargumentovat kteroukoliv z těchto možností.

Z čehož vyplývá, že tohle není film pro mě. Nemám totiž rád filmy, které můžete pochopit pouze pokud si přečtete rozhovory s jejich tvůrci.

P.S: (spoilery) Shrnutí celého děje je věrně popsáno například ve Wikipedii. Nemám sílu to vtipným způsobem přepisovat a stejně byste mi to asi nevěřili...