Recenze: Milada - 50%

Životopisný film o Miladě Horákové (1901 - 1950), která byla za války vězněna v německém lágru, po válce v komunistickém vězení a nakonec popravena.

Natočit film o Miladě Horákové je obtížný úkol. Jak její příběh pojmout a pro koho ho natočit? Pro historicky vzdělané diváky, kteří "zápletku" znají a zajímají je nějaké intimnější, niternější pohledy do uvažování a psychického rozpoložení postav? Nebo pro dnešní mladé diváky, kteří o Miladě Horákové (a o světové válce a o komunismu) nevědí vůbec nic?

Tento film se rozhodl "jít někde středem" a následkem toho neuspokojí ani jednu skupinu.


Na jednu stranu obsahuje vysvětlující "novinové titulky", které diváka videoklipově informují, že právě skončila válka, nebo že Horáková ve svém projevu právě kritizuje komunisty (protože z toho, co při tom projevu na plátně říká, to rozhodně není patrné!). Na druhou stranu se ve filmu mihnou Klement Gottwald nebo Jan Masaryk, aniž by nezasvěcený divák měl nejmenší tušení, proč jsou tito lidé důležití pro Československo oné doby. A nezasvěcený divák také nebude mít nejmenší tušení, čím se vlastně vyznačovalo politické přesvědčení Horákové, proč byla tak populární mezi tehdejšími lidmi a co vlastně měla proti komunistům (kromě toho, že měli zlý kukuč).

Film má přes dvě hodiny, ale přitom je s podivem, jak málo se toho v něm stane, a jak je vycpán zbytečnými záběry. Tvůrci mají zvláštní úchylku, spočívající v tom, že rozehrají grandiózní scénu, načež ji utnou, aniž by se v ní cokoliv stalo. Například:

• Titulek "Washington, D.C.". V luxusní kanceláři sedí zadumaný chlapík. Za oknem Capitol. Chlapík vyndá knihu. Z její vazby vypreparuje papír. Zapálí speciální hořák. Papír ohřívá nad hořákem. Na papíru se objeví nápisy (pro diváka nečitelné). Chlapík zavolá na sekretářku: "Mám nejnovější depeši od Horákové." Zatmívačka, konec scény. Chlapík se už ve filmu neobjeví a nedozvíme se, kdo to byl. Celá několikaminutová scéna má stejnou funkci jako věta "Milada Horáková posílala tajné depeše do Washingtonu."
• Letecká kamera efektně zabírá auto, jedoucí krajinou. Procítěná hudba. Auto jede přes kopce. Záběr do auta. V něm Horákovi. Jeden z nich řekne: "Měli bychom opustit republiku." Auto dál jede krajinou. Zatmívačka, konec scény.
• Letecká kamera efektně zabírá auto, jedoucí krajinou. Procítěná hudba. Auto jede přes kopce. Auto zastaví. Vystoupí Horákovi. Záběr na jiné auto na jiném kopci. U něj stojí dva chlapi. Jeden z nich pozoruje dalekohledem Horákovou u jejího auta. Zatmívačka, konec scény.

Podobných prázdných sekvencí je ve filmu asi 10 a vyvolávají dojem, že se tvůrci snažili film notně prostříhat, aby neměl moc přes 2 hodiny, takže z leckteré scény zůstalo jen intro a outro...

Zjevně nejdůležitější jsou pro tvůrce scény psychoteroru v lágru a věznici, kterých je dobrá půlhodina a jsou značně repetitivní, což je místy až směšné (Horáková je seřvána, zmlácena a odvedena zpět do cely, načež okamžitě následuje další scéna, ve které se děje totéž). Několikrát zazní variace na větu "Máte hezkou rodinu, byla by škoda, kdyby se jí něco stalo." A přitom ani nevidíme žádné příliš brutální scény.

Představitelka titulní role je z Izraele, ale film se natáčel u nás a je v něm spousta českých herců. Na projekci jsem ale s překvapením zjistil, že na plátně všichni herci mluví anglicky a film má české titulky. Často to znělo poněkud divně (rozdílní herci mají velmi rozdílné přízvuky), ale výsledek byl mnohem snesitelnější, než dabovaný trailer, který jsem nedávno viděl.

Vzhledem k tomu, že Milada je režijním a scenáristickým debutem Davida Mrnky, dopadlo to vlastně ještě celkem dobře. Jestli tedy něco takového berete jako pochvalu. Výsledek není vyloženě urážlivý a většinou ani nechtěně směšný (aspoň titulkovaná verze).

Ovšem ukazuje se (znovu), jak těžké je natočit životopisný příběh slavné osobnosti tak, aby to současně byl zajímavý film. Mít dostatek peněz na výpravu a statisty opravdu nestačí. Opravdu ne.