Recenze: Thor: Ragnarok - 80%

Thor se vzpamatovává z toho, že mu Jane dala košem, a že bratr Loki stále tropí neplechu. A do toho se objevuje jeho prvorozená sestra Hela (Cate Blanchettová), bohyně smrti. Která chce všechno zničit atd. atd. atd...

Disney zdárně pokračují v prolínání světů a hrdinů Marvel univerza, takže až do konce filmu nevíte, které všechny superhrdinské postavy se v něm objeví a na jak dlouho. Ale na rozdíl od posledního Captaina Americy, který byl spíš "další film s Avengers", je v novém Thorovi skutečně kladen důraz na titulního hrdinu a jde především o jeho příběh. Tedy, "příběh"...


Jak už je u Disneye / Marvelů zvykem, ústřední zápletka není nijak extra zajímavá. Thor sice musí porazit Helu a zachránit Asgard (přesněji řečeno jeho obyvatele), ale to je vlastně na celém filmu to nejméně zajímavé. Mnohem zajímavější je to, že se Thor náhodou propadne na nějakou úplně jinou zfetovanou planetu, kde je náhodou také Thor Loki a Hulk, a dějí se zde různé bizarní věci pod dozorem zfetovaného Jeffa Goldbluma. A to je super.

Režisérem filmu je totiž Australan Novozélanďan Taika Waititi, kterého pravděpodobně neznáte, ale režíroval před pár lety dosti vydařený "dokument o upírech", nazvaný What We Do in the Shadows (k sehnání na všech obvyklých digitálních nosičích). Tady je krátká ukázka z něj:

Z té ukázky se dá myslím snadno vyvodit, že to je vtipný film s ne úplně tradičním smyslem pro humor. A navíc, ten upír v ukázce je přímo Waititi, který ve svých filmech rád také hraje - a hraje i v novém Thorovi. A v novém Thorovi se také dočkáme spousty humoru, který v Marvel filmech není běžný, je často absurdní a je o trochu více dospělácký, než v obou Strážcích galaxie (ne nutně "inteligentnější", ale "dospěláčtější" asi v tom smyslu, že Monty Python bych také malým dětem nepouštěl). Nechybí hojný výskyt slova "anus", raketa určená pro orgie nebo running gag ohledně velikosti Hulkova (a Bannerova) penisu.

To vše je samozřejmě stále bezpečně v mezích univerzální přístupnosti. Ale je vskutku osvěžující dívat se na superdrahý superhrdinský film, jehož mnohé scény vypadají (záměrně) jako parodie na superdrahé superhrdinské filmy, i když pořád mají špičkové triky a drahé herce (občas v maličkých legračních roličkách).

Ocenil jsem také práci s hudbou, kterou dělal Mark Mothersbaugh (Lego příběh) a je hodně synth-retro. A zdá se, že Thorův "theme song" je od této chvíle Immigrant Song od Led Zeppelin.

Problém, z toho plynoucí, je celkem zřejmý: I když jsem se většinu filmu dobře bavil, bylo mi vlastně úplně jedno, o čem to bylo, a ty "nejdůležitější" scény ve finále, kdy se vlastně bojuje o vše... ty pro mě byly nejméně zajímavé.

Vypadá to, že se Marvelům jejich koketování s méně tradičním humorem vyplácí (viz také poslední Spider-Man). Otázka je, jak s tím humorem správně kombinovat to, co se tradičně od superhrdinských filmů očekává. Zatím to pořád nefunguje úplně dokonale...