Recenze: 7 životů [What Happened to Monday] - 50%

70. léta 21. století. Na Zemi je málo potravy, proto už tři desetiletí platí, že každá rodina smí mít jen jedno dítě (což je problém, protože následkem genetických poruch jsou všechny ženy hrozně plodné). Komu se narodí více dětí, tomu jsou odebrány a strčeny do kryospánku, kde mají zůstat tak, dokud se situace na Zemi nezlepší.

Willem Dafoe se před 30 lety vzepřel systému a ukryl sedmerčata, která se narodila jeho dceři (ta zemřela při porodu). Sedm holčiček pojmenoval podle dní v týdnu, a naučil je, aby každá z nich vycházela z domu pouze jeden den v týdnu (zatímco všechny ostatní zůstávají doma). Večer pak ta, která měla "vycházku" odvypráví ostatním, co všechno se jí stalo, a další den se vydává ven další...

Tak to víceméně funguje každý den, až do 30. narozenin všech sester (Dafoe je dávno po smrti a účinkuje jen ve flashbacku). Pak se ale jednoho večera Pondělí nevrátí domů. Co teď? Sestry se dohodnou, že v úterý se Úterý vydá ven, jako by se nechumelilo... Úterý je ale zajata a odvezena ke Glenn Closeové (která vypadá jako špatný digitální model Glenn Closeové), autorce onoho zákona o jednom dítěti, která zjevně něco ví...

Tento film režíroval Tommy Wirkola, který má zvláštní dar natáčet filmy s neskutečně originálními náměty, a nic moc z těch neskutečně originálních námětů nevytěžit. V případě 7 životů to platí stejně jako při jeho Dead Snow a Jeníčkovi a Mařence.


Noomi Rapaceová hraje všech sedm sester a triky, pomocí kterých sedí sedmkrát u jednoho stolu, jsou povětšinou bezchybné. Každá ze sester má být trochu jiná (vizuálně i chováním), ale moc to nefunguje, neboť dialogy a střih jsou tak rychlé, že je značný problém orientovat se v tom, která sestra právě mluví. Navíc v českých titulcích (jinak kvalitních) je v jednom docela důležitém okamžiku přeloženo "Thursday" jako "Úterý", což zamlžuje zápletku ještě více, než je nutno.

Hlavním prohřeškem filmařů je ale to, že téměř úplně ignorují extrémně zajímavé možnosti, které takový námět nabízí. Když si například jedna ze sester (ještě v dětství) zmrzačí ruku, Dafoe musí zmrzačit i šest zbývajících, aby vypadaly stále stejně. I následkem toho jsou různé sestry různě smířené se svým osudem a vznikají mezi nimi kvůli tomu třenice. To všechno je ale jen velmi zběžně několikaminutově načrtnuto, protože Wirkolu to zjevně nezajímá a zajímá ho co? Zajímají ho honičky a přestřelky, samozřejmě!

Všechny sestry tse totiž dovedou rvát skoro jako Neo v Matrixu (aniž by se nějak mluvilo o tom, kde a proč se to naučily), a dokáží holýma rukama likvidovat i elitní bodyguardy se střelnými zbraněmi. Rvaček a honiček je dost, ale nejsou příliš dobře natočené, neboť celý film měl velmi malý rozpočet (produkoval ho Netflix) a natáčel se v Rumunsku (takže výprava není postapokalyptická, ale spíše postkomunistická, českému oku velmi povědomá). I na rvačkách a honičkách se ale projevuje značná nevyváženost filmu a nejasnost ohledně toho, na jaký žánr a v jakém stylu se ve kterou chvíli máme koukat. Chvíli to má být třejmě Dramatické a velmi osudové (některé sestry potká smutný osud), ale o pár vteřin později se dočkáme brutálních vtípků jako z Total Recallu nebo Running Mana, aniž by ve filmu byl někdo tak charismatický nebo vtipný (ať už chtěně nebo nechtěně) jako Arnold.

Ten Total Recall a Running Man je ostatně dobré přirovnání. 7 životů se jimi sem tam inspiruje, jako kdyby film byl pyšný na svou cartoonovost až idiocii - například když hrdinka vloží do normální mikrovlnné trouby několik sprejů (aby vybuchly) a nastaví troubu na 60 sekund, spreje vybuchnou z nějakého kosmického důvodu přesně po 60 sekundách, když trouba cinkne.

Problém je v tom, že se tentýž film snaží klást některé hlubší otázky a nahlížet do nitra hrdinek, což se všemi těmi debilními scénami nejde moc dohromady. A aby toho nebylo málo, dočkáme se zničeho nic i překvapivě explicitní erotické scény (překvapivě vzhledem k tomu, jakou atmosféru má zbytek filmu).

Korunu tomu nasazuje ústřední zápletka, která je jednak velice předvídatelná (člověk nemusí vidět 1000 dystopických filmů, aby mu došlo, že to s tím kryospánkem bude trochu jinak), a současně nesmyslně překombinovaná ve svých vzájemně si odporujících detailech (na konci například nastane celoevropský happy end, aniž by pominuly ony zásadní důvody, proč jsou všichni unhappy). Musím se dokonce přiznat, že mi do konce filmu nedocvaklo, proč se vlastně Pondělí nevrátila onoho osudného pondělního večera domů (tedy skutečnost, která celou zápletku uvedla do pohybu).

Film 7 životů měl šanci stát se nečím zajímavým, ale bohužel je z něj něco jako laciná x-tá variace na Divergenci, Hunger Games, Labyrint: Útěk a podobné blbosti. Z bahna naprosté nezajímavosti ho vyzdvihuje jen snaživá Noomi a občasné bizarně přehnané WTF scény.