Recenze: Nejtemnější hodina [The Darkest Hour] - 80%

Květen 1940. Německá vojska pustoší bleskovým tempem Evropu. Ve Velké Británii probíhá vládní krize. Aby parlament mohl fungovat, je premiérem zvolen Winston Churchill (Gary Oldman), nepříliš schopný  a nevýrazný generál, který má tu výhodu, že "nikomu nevadí". A umí psát dobré projevy.

Joe Wright opět změnil žánr a natočil životopisný film, zachycující pár důležitých týdnů v životě Winstona Churchilla (a také Velké Británie a světa).

Nejvíce se asi bude mluvit o Garym Oldmanovi, který jednak je na plátně skoro pořád a za druhé je k nepoznání (namaskovaný, vycpaný, starý). Hraje dobře, ale úplně bezmezně nadšený z jeho herecké kreace nejsem. Dle mého názoru se zbytečně snaží skutečného Churchilla imitovat a občas skrz jeho pečliově nastudovanou dikci nebo gesto probleskne, že je to celé jen "převlek" a Gary Oldman, který se snaží působit jako Churchillův dvojník. Jen občas! Ale přišlo by mi méně rušivé, kdybych celou dobu viděl Garyho Oldmana, hrajícího něco "přibližně ve stylu" Churchilla.


Velmi příjemné bylo, že film počítá s diváky, kteří mají o Churchillovi a událostech roku 1940 jen mlhavou představu, a bravurně jim pomáhá se orientovat za pomoci různých "berliček".

Například dobře vymyšlená drobnost: mnohokrát uvidíme titulek s aktuálním datem, a ono datum se vždy animovaně "překlopí" ze starého na nové - aby divák přesně věděl, kolik dní uplynulo od minulé scény, a nemusel si to pamatovat.

Podobně funguje také Lily Jamesová v roli Churchillovy sekretářky. Ta je ve filmu téměř výhradně proto, aby zastávala funkci "nechápavého diváka", a aby Churchill měl komu vysvětlovat, co je vlastně právě v sázce.

Všechno to funguje velmi hladce a odnesl jsem si z tohoto filmu více informací o Churchillovi, Halifaxovi a Chamberlainovi, než z jakéhokoliv jiného. Jistě je mnohé upraveno, zjednodušeno a koncentrováno, ale šlape to většinou výborně, jako nějaký thriller.

Ještě více než politické scény se mi ale líbily drobné okamžiky z Churchillova privátního života s jeho manželkou (Kristin Scott Thomasová). Těžko mohu hodnotit, jestli se k sobě Churchillovi v soukromí chovali zrovna takhle, ale ve filmu je jejich hašteření a ospravedlňování velmi roztomilé a dává Churchillovi patřičný lidský rozměr. A je radost poslouchat ty úžasně květnaté stoprocentně britské věty, výborně přeložené v českých titulcích (Lenka Večerková), kdy bylo často nutno totálně zpřeházet slovosled dlouhého souvětí.

Největší vadou na kráse je poslední zhruba čtvrtina filmu, která je natočena méně svižně a originálně, a také až moc šustí papírem. Churchill zde jede metrem, aby poznal náladu "skutečného lidu", a nefunguje to tak dobře, jak si zřejmě Wright představoval -  a je mi úplně jedno, jestli se to ve skutečnosti stalo nebo ne. To s tím nijak nesouvisí. A jednu stanici (ze St. James Parku do Westminsteru) jede zdejší metro asi 5 minut, aby byl čas na všechno to vylévání srdéček.

Britská Nejtemnější hodina (nezaměňovat s ruskou Černou hodinou!) je příjemý film s nezanedbatelným informačním potenciálem. Tvůrci Milady nebo Masaryka by se z něj mohli hodně naučit.