Recenze: Nit z přízraků [Phantom Thread] - 90%

Londýn, 50. léta. Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis) je špičkovým módním návrhářem. Je bohatý, obsesivní, geniální, mírně vyšinutý, s občasnými excentrickými výbuchy, a vše musí mít pod absolutní kontrolou. Nemá manželku, pouze občasné společnice / milenky. S řízením podniku mu pomáhá jeho sestra Cyril (Lesley Manvilleová), která se k životu staví dost podobně (jen nemá ty excentrické výbuchy).

Když si Woodcock vyrazí na pár dní odpočinout k moři, narazí tam v hotelové restauraci na sympatickou mladou servírku Almu (Vicky Kriepsová), kterou okamžitě pozve na luxusní večeři. A pak do svého domku, kde jí chce něco ukázat. Zde jí ukáže něco jiného než svůj penis a tím započne velmi zvláštní a velmi nevyrovnaný vztah...

I když toho Paul Thomas Anderson za svou kariéru moc nenatočil a i když se mi všechny jeho filmy nelíbí bezvýhradně, je bezesporu jedním z nejunikátnějších současných filmových tvůrců. Ve srovnání s pršícími žábami nebo "I drink your milkshake!" je Nit z přízraků víceméně "film se standardním dějem a zápletkou" (OK, v jedné scéně je tam chvíli duch), ale pořád výrazně originálnější, než to, co Hollywood standardně produkuje.


Nejen že nechci spoilerovat, ale ono by ani dost dobře nešlo, neboť suše faktické shrnutí toho, co se v průběhu filmu na plátně odehraje, by vyznělo značně dementně, jako z nějaké hodně špatné telenovely.

Triumf tohoto filmu tkví v tom, že jeho postavy jsou tak dobře napsané a zahrané, že ty šílené události poměrně dávají smysl, protože "ano, tito dva konkrétní lidé by se k sobě skutečně mohli takto chovat, protože jim to přijde v této situaci jako jediné přijatelné řešení".

Jde o herecký koncert nejen Daniela Day-Lewise, ale i obou dam (relativně neznámých). Mnohé je pouze naznačeno letmým gestem nebo pohledem. Ranní obřad Woodcockova oblékání nám o jeho osobě řekne mnohem více, než dlouhé dialogy. Když už k dialogům dojde, jsou brutálně efektivní (a velmi dobře přeložené). Vzhledem k tomu, že pan návrhář je zjevný "destruktor lidských duší", musí jeho nevyhnutelný konflikt se zranitelnou, důvěřivou a víceméně neposkvrněnou Almou dopadnout strašlivě. Ale... ono se to vyvíjí poněkud složitěji, a když to nakonec dopadne opravdu divně, dává to smysl - k těmhle lidem to patří. Nechtěl bych se delší dobu pohybovat v blízkosti ani jedné ze tří hlavních postav (nikdo jiný nemá ve filmu podstatnou roli). Ale velice rád jsem se na jejich útrapy dvě hodiny díval.

Pokud se nepletu, tak všechny postavy jsou kompletně vymyšlené a Woodcock není inspirován žádným skutečným módním návrhářem. Což je škoda, protože v opačném případě by šlo o nejlepší životopisný film o módním návrháři.