Recenze: Odnikud [Aus dem Nichts] - 60%

Němka Katja (Diane Krugerová) je šťastně provdaná za tureckého imigranta, dříve dealera, nyní napraveného plnohodnotného člena společnosti. Jednoho večera se vrací domů a s hrůzou zjišťuje, že se její manžel a syn stali obětí bombového útoku.

Policie se domnívá, že šlo o vyřizování účtů mezi drogovými dealery, ale Katja se domnívá, že se manžel stal obětí útoku rasistických neonacistů. Podezřelí neonacisté jsou postaveni před soud, ale osvobozeni, a Katja se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou.

Drama Odnikud se skládá ze tří poměrně jasně oddělených částí, které na mě působily zásadně odlišně.

V první části se seznámíme s hlavními hrdiny a vidíme, jak si (plus mínus) šťastně žijí a mají se rádi. Po osudovém výbuch je Katja samozřejmě zcela zničená a její život je v troskách.

Tato část filmu je naprosto bezchybná, skvěle "rozdá karty" a vzbuzovala ve mně velké naděje ohledně toho, co bude následovat.


Následuje druhá třetina filmu, ve které se odehrává soudní přelíčení s podezřelým neonacistickým párem a soukromé pátrání Katji a jejího advokáta po usvědčujících důkazech. Tato část filmu je zdaleka nejslabší a i když je Krugerová stále skvělá, nemá šanci se vzepřít naprosto dementnímu scénáři, který úplně rezignuje na základní logiku, neřku-li na reálné zobrazení toho, jak to funguje u soudu v nerozvojové kapitalistické zemi.

Neonacisti mají za obhájce chlapíka, který vypadá jako sympatičtější bratr Adolfa Hitlera, a dělá si s celým soudem, co se mu zlíbí (doníval jsem se, že bude odhaleno, že soudce je podplacen / člen NSDAP, ale ne, pouze to byl idiot). Jeden velmi pochybný svědek například řekne, že pachatelé byli v den výbuchu nikoliv v Hamburku, ale v Řecku na několikadenní dovolené. To stačí k jejich osvobození a nikoho nenapadne, že by se toto tvrzení dalo v dnešní době všudypřítomných kamer a platebních karet poměrně snadno ověřit. Tvůrci zkráta potřebují dostat Katju do stádia "soud zklamal, musím spravedlnost vzít do svých rukou", ale dělají to tak debilním způsobem, že - pokud si shnrneme pouze známá fakta - ještě nedlouho před koncem filmu je docela reálná varianta, že ti neonacisté jsou opravdu nevinní a Katja je psychopat (což rozhodně není varianta, kterou se podle režiséra máme zabývat).

Ve své třetí třetině pak film opět odbočí někam jinam, a Katja se na vlastní pěst vydává po stopách obviněného a osvobozeného páru, do Řecka. Pár se zde chová tím naprosto nejdebilnějším možným způsobem, aby kompromitoval vlastní alibi, a Katja dochází k osudovému rozhodnutí. Tato část je výrazně pomalejší a artovější než předcházející dvě třetiny filmu, neboť máme zřejmě hodně přemýšlet o složitých myšlenkových pochodech hrdinky. Rozhodně se neodehraje nic ani vzdáleně připomínajícího akční scénu, a pointa je zredukována na volbu "udělá to Katja, nebo ne"?

Katja to udělá a film skončí titulkem, oznamujícím, kolik útoků provedli němečtí neonacisté na přistěhovalce. Což celý film strašlivě shazuje, protože i kdybych těch útoků bylo 100x více, jako vysvětlení nebo obhajoba hlavní postavy to rozhodně nefunguje. Ani vzdáleně.

Odnikud je psychothriller, který nemá úplně jasno v tom, jestli chce být kriminálním dramatem (což se mu vůbec nedaří), příběhem spravedlivé pomsty (což se mu chvílemi daří, chvílemi ne), nebo subjektivní sondou do rozpoložení zdrcené ženy (což se mu daří podstatně lépe, především díky Krugerové).

P.S: Upozorňuji, že kdyby tento film byl o ženě, která se mstí Turkům za to, že jí zabili árijského manžela, a na konci byl titulek o znásilňujících imigrantech, měl bych proti němu úplně stejné námitky.