Recenze: Zmenšování [Downsizing] - 50%

Ve velmi blízké budoucnosti je vynalezen proces, který umožní zmenšit člověka (a jiné živé bytosti) na přibližně desetinu původní velikosti, což by mohlo vyřešit hrozící globální nedostatek zdrojů. Začnou vznikat první "zmenšené" komunity, a po nějakém roce se do té největší a nejslavnější z nich (Leisureland) přihlásí i Paul Safranek (Matt Damon). Nebylo to snadné rozhodování, neboť jde o nevratný proces, ale pomohla ekonomická situace (váš původní majetek má ve zmenšeném světě o několik řádů vyšší hodnotu).

Zmenšení úspěšně proběhne, Paul se má v nové komunitě dobře, najde si i nějaké ty kamarády, ale něco mu pořád schází ke štěstí... A tak začíná zápletka nové sci-fi komedie Alexandra Paynea (Bokovka, O Schmidtovi). Tedy, tak by MĚLA začít zápletka. Ale je to trochu složitější...

Totiž to, co jsem nahoře odvyprávěl, trvá přibližně polovinu filmu. Polovinu filmu sledujeme, jak Paul neuspokojivě žije, jak se rozhoduje pro zmenšení, jak zmenšení provede, a jak se zabydluje v Leisurelandu.


V průběhu tohoto procesu samozřejmě uvidíme spoustu satiry a vtípků, někdy více sofistikovaných, někdy méně. Viz trailer.

Ale pak, okolo poloviny filmu, jsem pomalu začal přemýšlet, co z toho tedy vlastně bude, a o čem film má být. A byl jsem věru nepříjemně překvapen...

Trailery a reklamní materiály se totiž věnují téměř výhradně oné první polovině a zcela zatajují, o čem film doopravdy je. Dokonce zatajují i druhého hlavního hereckého představitele filmu! Tím totiž není ani Kirsten Wiigová ani Christoph Waltz, ale Hong Chauová jako (také zmenšená) vietnamská uklízečka, se kterou se Paul náhodou seznámí, začne pomáhat jí i jejím chudým přátelům, a začne cosi klíčit. V trailerech o tom nic není, ale můžete se podívat na tuto ukázku přibližně z poloviny filmu.

Rozhodně by mi nevadilo, že někdo natočil sci-fi o tom, jak se chlapík ze střední vrstvy začne kamarádit s chudou uklízečkou a tím pozná pravou hodnotu života a podobné tradiční věci. Vadí mi to, že při této zápletce je vlastně úplně jedno, že se někdy někdo nechal zmenšit, a mohla by se stejně tak dobře odehrávat mezi normálními lidmi v normálním současném světě.

Podobný námět by se dal zpracovat různými způsoby. Například přísně vědecky, kdy by se tvůrci podrobně zaobírali samotným procesem zmenšování. To se v tomto případě pochopitelně nestalo (mimo jiné i proto, že by takový proces fungovat nemohl). Očekával jsem spíš, že technické aspekty zmenšování budou ignorovány a film bude těžit své zápletky z absurdnosti této "nové miniaturní společnosti". Ale to se kupodivu také nestalo, respektive stalo se to jen velmi, velmi omezeně.

Začněme třeba u toho, že z chudáků jsou v Leisurelandu milionáři. OK, ale proč? Je pochopitelné, že pozemek 10x10 metrů stojí řádově méně, než pozemek 100 x 100 metrů. Už ale není pochopitelné, proč by deseticentimetrový televizor měl stát řádově méně, než metrový televizor, nebo proč by měsíční předplatné kabelovky pro deseticentimetrový televizor mělo stát řádově méně, než pro normální televizor (když na obou běží totéž vysílání). Dalo by se argumentovat, že na ten deseticentimetrový televizor se sice spotřebuje mnohem méně materiálu, ale zase je mnohem obtížnější ho vyrobit (nezapomeňte, proces zmenšování funguje jen na živočichy).

Nebo: Jak jsou zmenšení lidé placeni za svou práci? Stejně jako velcí lidé? Řádově méně? Řádově více? Ať jde o kteroukoliv verzi, nemůže to dlouhodobě fungovat a nastoluje to různé zajímavé otázky ohledně sociálních vrstev v této mini-společnosti a o její interakci s normální "velkou" společností (které je trvalá a hojná).

Ale Payneův film se jimi vůbec nijak nezabývá.

Takže ještě jednou: Nevadí mi, že Payne nevysvětluje, jak vědecky funguje zmenšování. Vadí mi, že se skoro vůbec nezajímá o to, jak a proč se život v mini-komunitě liší od normálního "velkého" života a využil celou tu zajímavou premisu pouze k tomu, aby se Paul ze Střední vrstvy mohl setkat s děvčetem z nižší vrstvy. A to mi připadalo jako obrovské mrhání.

Působilo to na mě hrozně zvláštně. Nejdříve se mi zdálo, že v polovině filmu Payne neví co dál, tak se uchýlí k sociálnímu dramatu, aby film měl potřebnou délku. Můj výsledný dojem byl ale opačný - jako kdybych se díval na dvouhodinový sestřih 26dílného seriálu, ve kterém (v tom sestřihu) je toho spousta nakousnuta, ale nic není pořádně rozvedeno, protože se musí spěchat dál, aby se za 3 minuty nakouslo něco úplně jiného, nesouvisejícího s ničím předchozím.

Zmenšování má své okamžiky kvalitního humoru, kvalitní satiry i kvalitního lidského dramatu. Často s velkou dávkou ironie. Ale rozhodně to není "film o tom, jak se chlapík nechá zmenšit a žije v komunitě zmenšených lidí". I Innerspace nebo "Křeček v noční košili" byly více "sci-fi".