Recenze: The Florida Project - 80%

V Orlandu na Floridě se nachází hotel s názvem Magic Castle. Je to hnusná budova v hnusných pastelových barvách, obývaná povětšinou nesympatickými / nebezpečnými lidmi a těmi, kteří si zdejší pokoj objednali omylem, protože se domnívali, že jde o hotel v nedalekém Disneylandu.

V jednom z pokojů bydlí 22letá Halley (Bria Vinaiteová) se svou přibližně šestiletou dcerou Moonee. Nemají skoro žádné peníze, ale manažer hotelu (Willem Dafoe) jim občas posečká s platbou.

Halley se protlouká životem nejrůznějšími způsoby, z nichž některé jsou ilegální, některé zavrženíhodné a některé obojí. Moonee se kamarádí s vrstvníky z okolních motelů a provádí s nimi věci, které jsou občas smrtelně nebezpečné, občas ilegální, ale v každém případě nevhodné pro děti.

A my sledujeme jejich život a jsme rádi, že se máme líp...

Film The Florida project sice není dokumentem, ale skoro tak vypadá. Nejde o zápletku, ale o zachycení jisté velmi specifické atmosféry (nejpodstatnější zápletka spočívá v odhadování, jak brzy sociálka sebere Halley Moonee). Většina představitelů nemá herecké zkušenosti a všechno se natáčelo ve "skutečném světě", ne ve studiu. Například ten hotel skutečně existuje a má skutečné recenze, které zcela odpovídají dojmu z filmu.


Willem Dafoe je fenomenální jako rezignovaný zahořklý chlapík (netypicky utlumený ve srovnání se svými obvyklými rolemi), který rozhodně není nějaký "hodný pohádkový dědeček", ale samotný fakt, že nenahlásí okamžitě Halley policii a že se snaží, aby se Moonee někde nepřizabila nebo nebyla znásilněna pedofilem (protože Halley se o to nestará), způsobuje, že je ve srovnání s ostatními postavami filmu vlastně světec.

Vinaiteová jako Halley je sice patřičně živočišná a hysterická, ale občas je vidět, že nemá herecké zkušenosti, a některé její scény působí trochu nuceně.

Malé děti hrají bezchybně, čemuž pomáhá správný střih a zřejmá improvizovanost mnoha scén.

Jak už jsem naznačoval výše, v tomto filmu není důležitý jeho děj. Jde spíše o rozestavení kuriózních figurek do bizarního prostředí a následné téměř voyeuristické sledování šílených (a většinou hodně depresivních) epizodek, které se jim stanou.

Že film měl scénář, to se projevuje především v několika chytrých okamžicích, kdy se díky pár zdánlivě nedůležitým slovům až zpětně dozvídáme, jak hluboký význam měla nějaká scéna, kterou jsme viděli dříve a nemohli jsme ji tehdy přesně pochopit. Ale jestli to celé trvá hodinu a půl nebo dvě hodiny a půl, to je víceméně jedno (ovšem úplný konec filmu je zvládnut velmi nápaditě a navozuje pocit jistého završení, které příběh těchto lidí mít nemůže).

Pokud máte zálibu ve filmech podžánru "všichni jsou v hajzlu", tenhle patří ke špičce. A navíc funguje i jako intimní turistický průvodce unikátním kouskem Ameriky, kde byste dobrovolně trávit čas nechtěli.